SEDM FÁZÍ VZTAHU

22. february 2014 at 23:20 | written by Unicorn
Zadání
Max. počet postav: 5 (hl. postava - dívka mého věku)
Téma příběhu: rozvod
Místo: domov (ve městě)
Čas: večerní hodiny
Počasí: letní teploty
Speciální požadavek: dva vypravěči a zhruba 1000 slov
Doprovodná píseň: The Neighbourhood - Lurk
Název: Sedm fází vztahu
Počet slov: 1057
Spokojenost: 86%
Požadavky splněny, děkuju za nápad
Pokud jste článek přečetli, můžete
ho podle kvality ohvězdičkovat


Jednoho večera seděla skrčená na pohovce a poslouchala, jak za ni cizí lidé píší její vlastní příběh. Křičeli po sobě tak hlasitě, že i přes zavřená okna, se musela celá konverzace ozývat v ulicích. Předstírala, že je rozzlobená, hluboko pod vší tou fasádou však byla vyděšená. Už tolikrát se snažila celou situaci poskládat dohromady jako puzzle, tentokrát bylo poztráceno mnoho dílků. Nebylo možné napravit něco, co už dávno bylo předurčeno k zániku.
Věřila, že každý vztah má několik fází. První fáze bylo seznámení. Tiše vzpomínala na to, co jí vyprávěli jako malé dívce před spaním. A rozhodla se celý ten obyčejný příběh přenést na papír.

Seznámení. Bylo to jednoho dne v parku, kdy teploměry dosahovaly třiceti stupňů. Sedla si na lavičku, nalistovala čistou stránku v jejím deníku a začala psát. V jejím obyčejném životě se už delší dobu objevoval mladík, nikdy mi o něm nevyprávěla, ale ten den se s ní rozešel. Pokaždé, když jí položím otázku, kde se cítila nejvíce šťastná, řekne v New Yorku. Na místě, kde nejvíce milovala a poznala mého tátu.
Toho letního odpoledne si vedle ní přisedl kluk, podle jejího popisu, bych ho tipovala na někoho charizmatičtějšího než je můj táta, ale byl to on. Z fotek si pamatuji, že nosíval vlasy vyčesané dovrchu a na kraji se mu tvořila malá vlnka, býval okouzlující. Táta chodíval do parku běhat skoro každý den, co ho však vedlo k tomu, aby tentokrát oslovil mou mámu, doteď netuším. Předešlý večer to přehnal s alkoholem, svou nevolnost však schovával za úsměvem. Doteď nemůžu uvěřit, co jsou muži schopní udělat pro tu správnou ženu. Po jejím odchodu, měl výpadek, když se probudil, uvědomil si, že musel udělat dobrý dojem.
A teď se dostáváme do fáze dvě - lov. Pro některé je to ta nejzábavnější část. Mužům se honí hlavou nápady jak zapůsobit. A na ženách zbývá, aby zůstaly krásné. Následující den bylo vše jinak. Oba dva měli důvod, proč do parku zavítat znovu. Máma se usadila na tu samou lavičku, nalistovala na novou stránku a psala o mém tátovi. Nikdy jsem neměla možnost přečíst si něco z toho, co se honilo její hlavou, ale tuším, že je to stejné u každé dospívající dívky.
Když ho spatřila, měla doslova motýlky v břiše. Toho dne jí pozval na kafe. A od té doby spolu trávili, co nejvíce volného času. Vždy nad ránem se vyplížili ven, a celé hodiny dokázali sedět na verandě před jejím domem. Pokaždé, když ho přišla navštívit, ukončil jakoukoliv činnost a věnoval se pouze jí. Jeden pro druhého tvořili dýchající dokonalost. Loučili se celé hodiny a čas, kdy byli od sebe oddělení, se jim nezdál dobře využitý. Přítelkyně, tohle jedno slovo a žádost o ruku posunula jejich vztah do fáze tři.
Fáze tři - líbánky. Byl to ten čas, kdy konečně mohli projevit svou náklonnost a podniknout všechny ty věci, které chtěli podniknout jako pár. Byl to splněný sen. Dívka, po které tak strašně toužil, byla jeho. Měli spolu milióny fotek a věděli každý detail svých jednotlivých dnů. A jako každý normální pár, přešli do fáze čtyři - pohodlí.
Pohodlí nemusí být nutně špatné, je to ten společně strávený čas, kdy můžete být sami sebou. Ale záleží na tom, jak s tím pohodlím vynaložíte. Někteří to využijí pozitivně, zapracují na nedokonalostech jejich vztahu a společně ho budují. Někteří dovolí, aby se mezi nimi vytvářel odstup. Pro mé rodiče to znamenalo, považovat se za samozřejmost.
Ranní plížení považovali za zbytečné, raději si o několik hodin více pospali. Když spolu mohli trávit spoustu času, oba dva se věnovali něčemu jinému. Když už spolu strávili nějaký ten čas, tak se jen otráveně dívali na nějaký laciný pořad, který vysílali v televizi. Nacházeli spoustu výmluv, proč být odděleně. Ať už je to, že jeden druhého považují za samozřejmost nebo změna osobnosti, pointou je, že se někdo přestal snažit a jejich pouto už nebylo tak silné jako předtím. Může se to stát za několik měsíců nebo roků. Mým rodičům trvalo několik let, aby dosáhli fáze pět - snášenlivost.
Nějakým způsobem, se ten chlapec, kterého před několika lety považovala za spřízněnou duši, proměnil na někoho, kdo už nebyl tak speciální. Nemohli tomu uvěřit a oba dva byli zklamaní, ale i přesto to tolerovali. Byli svým závazkem natolik znuděni, že se to začalo projevovat i v jejich společenském životě. Při výběru restaurace, kam se pojedou navečeřet, se nedohodli a tak raději zůstali doma.
Hádky jsou jedna věc, ale cítit se nespokojený a nešťastný ve vašem vztahu je věc druhá. Tolikrát se snažili věci změnit nebo spravit, ale stejně jako u spousty jiných párů, to nebylo dost. Stali se jedním z těch vztahů, kde to nebylo špatné, ale nebylo to ani skvělé. Netrvalo to dlouho a ocitli se ve fázi šest - svah.
Nezbývalo jim moc času, jakmile se dostali až sem. To úsilí, snažit se věci napravit, už za to nestojí. Už si ani nepamatovali, kvůli čemu se hádali. Jediné, čím si byli jistí, bylo, že se nachází před fází sedm - rozchodem, tou nejhorší částí každého vztahu.
Nevěděli, proč se to stalo, ani jak se k tomu dostali, ale doufali, že to ukončí za dobrých podmínek, pokud je to tedy někdy možné. A tehdy začali každý nový příběh. Jeden, který vede tam, kde začali. Byli to opět cizinci. Ta změna je tak drastická a urychlená, je tedy pravděpodobné, že se budou chtít dát zpátky dohromady. Jen, aby bylo všechno zase v normálu. Nakonec jsou od sebe tak vzdálení, že se posunou dopředu.
Nahradí místo, na kterém kdysi býval někdo speciální, někým jiným. A i když se oba dostanou přes minulost a uchovají své přátelství, věci nikdy nejsou takové, jaké bývaly. Jejich životy budou pokračovat jinými směry a vše, co je spojuje, jsou jen roztříštěné vzpomínky a krabice s různými věcmi z období, kdy ten cizinec, byl nejdůležitější člověk v jejich životě.
Věci jsem však zkomplikovala já, těsně před zánikem jejich vztahu jsem se narodila. A i přestože jsem několik roků držela jejich vztah nad vodou. Při mém vývoji se začal vyvíjet i jejich nezájem k tomu, jak se cítím. Jejich hádky už nebyly skrývané, ale vyhledávané v mé přítomnosti. Občas jsem se stala předmětem jejich hádek, nikdy jsem však nebyla skutečným důvodem, proč se rozešli.
Nikdy si skutečně neuvědomili, jak moc jeden pro druhého znamenají, a napříč všem těm hádkám se vždy usmíří a pokračují ve svých životech, jakoby se nic nestalo.
 

5 people judged this article.

Comments

1 Michaela. | Web | 23. february 2014 at 16:13 | React

Nevím, asi jsem ztratila všechna slova, která jsem měla připravená po přečtení článku.Ano. Zaposlouchat se do písničky, kterou si k tomu zvolila a pustit se do čtení, něčeho tak.. Nádhernýho. Strašně ráda bych ti popsala všechny ty pocity, který si ve mě tím článkem vyvolala ale to je naprosto nepopsatelný.

Nikolko, dlouho jsem tu nebyla, jsem hrozně ráda, že jsem si ten článek pečetla. Udělala si mi obrovskou radost. A děkuju za to. Jseš prostě úžasná. Klobouk dolů.

2 dajta | Web | 23. february 2014 at 17:38 | React

kadžopádně tady k tomu nemám co napsat jedině wow.
ale po přečtení článku jsem si vzpomněla na to jak nám učitelka v občance povídala že lidé dělí vztahy právě na různé fáze, příjde mi to děsně hloupé místo aby se snažily takové fáze nedělat (ty špatné) tak to ještě dávaj do učebnic . to je ale mimo tvůj užasný článek, každopádně klobouk dolů takhle to napsat :)

3 tahalaumpra | Web | 23. february 2014 at 19:06 | React

Zaujímavo si to shrnula, bohužiaľ v niekoľkých prípadoch to je tak, alebo snáď vo všetkých? Myslím, že každý vzťah je jedinečný a preto tie fázy môžu trvať dlhšie či kratšie... Každopádne, je všetko na tých 2 úžasných ľuďoch, ktorí sa dajú dokopy a ak nie sú sami sebou od zoznámenia, nemá to význam... Vzťah sa začne zunovať len v tom prípade, že tí ľudia k sebe neboli úprimní alebo na druhej strane, že sa to stalo stereotypné a robili to isté dookola, myslím, že tomu sa treba vyhnúť

4 Holy | Web | 23. february 2014 at 19:16 | React

To je naprosto dokonalej článek!!:)
A naprosto nečekanný konec.
článek sem ohvězdičkovala:)
vztah je něco co se musí udržovat..
Nebýt mě a mého bratra naši by spolu také nebyli..
Máma mi říkala že se vzali jenom proto že mě čekali. Nebylo to žádné romantické požádání o ruku, prostě si jen řekli že to tak bude nejlepší a bylo to.
Spoustu hádek, bydlení někde jinde,..ale pořád jsou spolu..:)
k tomu lovu..:D pro mě to je ta nejhorší část. Teda ja to nikdy nezkoušela, ale už jen ta představa je děsivá O:) .D

5 Tey | 24. february 2014 at 19:40 | React

A víš co je na tom úplně nejhorší? Že je to pravda. Víš, naši se taky hádají, mamka se pokaždé, když na tu hádku dojde vytasí s rozvodem, ale nikdy přitom nebude schopná se rozvést. Možná to bude znít divně, protože většina dětí nechce, aby se jejich rodiče rozvedli, ale mě by to nevadilo. Dokonce jsem pro, protože je to furt lepší, než sledovat a účastnit se těch hádek, ještě k tomu, když si představím kolik jich bude....

Ale tak to chodí, v každé rodině je něco  a nikdo nejsme vyjímka..

PS: Zpracovala jsi to vážně pěkně..:-)

6 Molly | Web | 26. february 2014 at 0:44 | React

Je to strašně pěkný. Fakt se ti povedl! Takovéhle články mám nejradši! :) Jen bych měla možná osobní dotaz... je tam něco z tvého života? reálného? Nepíšu to sem, abych vyzvídala nebo tě snad chtěla litovat,ale spíš by mě zajímalo, jestli se takovýhle citově přeplněný článek dá jen tak vymyslet na popoud jiného a nebo jestli je to opravdu tebou zažité...:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.