První pocity nebyly ledajaké.

3. august 2013 at 15:34 | Unicorn.
Po dlouhé době článek! Mám narozeniny a tak jsem vás musela obměnit něčím, co by vás mohlo potěšit. Ve své hlavě jsem měla zmatek, kvůli jednomu klukovi. A i když ten kluk, pošlapal všechno krásné, co mezi námi mohlo být. Obnovil mojí chuť ke psaní. Chuť dát vám vedět, že žiju. A že si plnými doušky užívám jak prázdnin, tak také svých ode dneška šestnácti let!


Když jsem se probouzela, levá ruka stískala knihu od autorky Suzanne Collins. Kniha, jejíž obal zdobil nápis Hunger Games a zlatý reprodrozd, lehoučce dopadla na zem. Ležela jsem na mé pohodlné posteli, čtoucí ve svých myšlenkách. Krev přestala proudit po mém těle, zasekla jsem se v jednom momentu, v jedné kapitole svého života.

On. On dokázal během sekundy rozproudit mou krev, rozzářit mé oči a učarovat mi úsměv. Vložil svou dlaň do mých vlasů, vyslal mi ten lišácký pohled a poté mě políbil. Choval se ke mně jako k panence, tak něžně a opatrně. Jen jeho jsem měla chuť, zároveň obejmou a zároveň praštit. Byl tak jiný.

Mé myšlenky přešly k té černější části, toho co jsem cítila. Přetrvávající zradu, silné zklamání a ten pocit, že člověk, kterého máte rádi, vám ani setinovým pohybem nedopřává toho, že vás má rád nazpět. A kde to všechno začalo?


Bylo pondělí, 29. července. Pondělky, kolik dětí je nesnáší, jen díky návratu do školy z víkendu. Přes prázdniny je to však den, jako každý jiný. Seděla jsem se svou nejlepší kamarádkou v mém pokoji. Očekávaly jsme další filmový večer. To, by mi, ale nesměl zazvonit mobil. Zvedla jsem ho. Byli to naši dva přátelé, a když říkám přátelé, myslím tím spíše lidi, se kterými nemáte moc vřelý vztah, ale kdo by to byl řešil.

Pozvali nás ven, pod záminkou, že jim doneseme nějaké to ostřejší pití. Samy jsme věděly, jak by se náš večer odvíjel a tak jsme nabídku přijaly. Do půllitrové láhve od CocaColy jsme smíchaly naši domácí slivovici se spišskou slivovicí. Vzaly jsme si baterku a vydaly se k nim.

Celou tu dobu, se zajímali spíše o flašku CocaColy s nápisem: "Poděl se o radost! CocaCola, ty a Renáta" Moc by mě to neštvalo, kdyby neustále neopakovali, jak jim mám podat flašku se jménem mé mámy a sestry. To, ale ani zdaleka nebylo vše. Začalo se pít.

Jeho zájem o mou osobu se patrně stupňoval, byl na mě milejší než kdy předtím. A i přestože jsem ho poprvé odmítla, podruhé už jsem se nedokázala ovládnout. Tolik kluků jsem políbila, uletěla jsem s nimi na nějaké akci. Ale žádný z nich mi neříkal, že na to nesmím následující den zapomenout. Nebo, jak to budeme muset tajit, jelikož ho moje máma nesnáší.

Žádný mě neplnil lži, tak jak to dokázal on. A nikdo mě nedonutil uvěřit, tak jako on. Byli jsme jako Romeo a Julie, možná jsem si měla dopředu rozmyslet, než jsem to začala tvrdit. Každý přece ví, jak to s nimi dopadlo.

Po pár dnech jsme šli ven. Upravila jsem se, vzala si to nejlepší, co jsem našla ve své skříni. Obula si podpatky, abych se trochu vyrovnala jeho výšce. A? Všechno to zbytečně. Nejen, že na mě ani nepromluvil, ale on se na mě, ani nepodíval. Jako by se nic z toho nestalo.

Možná, že k němu něco cítím, možná taky ne. Co, vím jistě je, že první pocity, které máte z člověka, nejsou ledajaké. Mé první pocity, byly stejně opovrhující jeho osobou, jako jsou nyní. To, co k němu cítím teď, se nedá popsat. Jako kdybych mu chtěla ukázat, o co přišel a zároveň se schovat do nejbližšího kouta.

Po chvíle přemýšlení a uskládání všeho toho zmatku do poliček, jsem si v mé hlavě udělala jasno. Ze země jsem zvedla svou oblíbenou knihu a pokračovala ve čtení, stejně jako v životu.

 

7 people judged this article.

Comments

1 Grepomanka / Tina Fearless - the-one-fearless.blog.cz | Email | Web | 3. august 2013 at 16:13 | React

Dokonalý. Píšeš nádherně.

2 Infinity | Web | 3. august 2013 at 16:52 | React

Napsala jsi to tak, že to na mě působí tím způsobem, že jsi to opravdu zažila. A jestli to tak opravdu je, je mi líto, že jsi musela poznat takového blbečka. Je ale vidět, že sis uvědomila, že on ti za nějaké to trápení nestojí.
Opět krásně napsané.

PS: Hrozně mi chybíš, Nik. Tvoje články, telefonáty. Jsem ráda, že se tu objevil nový článek.
A ještě jednou všechno nejlepší k tvým dnešním narozeninám! :-)*

3 dajta | Web | 3. august 2013 at 17:14 | React

to je neuvěřitelně živé, píšeš skvěle, souhlasím s infinity, jestli si to vážně zažila tak mě to upřímně mrzí, já
lidem moc nevěřím, a rozhodně né klukům

nejvíc se mi líbí ten konec :)

4 wanderers | Web | 3. august 2013 at 19:03 | React

dievča, ty máš teda talent ^^^. vlastne, je ťažké súdiť či si to zažila alebo nie,. no ak áno, tak si to musela mať ťažké. vlastne takéto sklamania, zrady, alebo neviem ako to vôbec nazvať sú najhoršie. a ešte keď sú od človeka, od ktorého si očakávala viac, alebo skôr aj veľa.
píš viac prosím.

5 Ter. | Web | 3. august 2013 at 20:18 | React

Jak už napsaly slečny nade mnou, jde vidět, že to opravdu píšeš podle skutečnosti a nepřemýšlíš nad kdejakými bláboly, jako to většina z nás, těch kteří nejsou tak skvělí spisovatelé jako ty. Je to opravdu živé, soucítím s tebou a možná bych mohla napsat, že je mi to líto. Nic by to ale nevyřešilo, tak jen použiju jednu takovou otřepanou frázi, že všechno má svůj důvod. :)

Pomalu všichni kolem mě v tomhle období od srpna do prosince slaví postupně narozeniny. Stejně jak jim, bych tedy chtěla popřát i tobě (jen s tím rozdílem, že u tebe to dělám opravdu s chutí - což o většině říct nemůžu). Takže hodně štěstí, zdraví, lásky a úspěchů, ať už v čemkoliv co se rozhodneš dělat. :3

6 Natt. | Web | 3. august 2013 at 23:08 | React

Takže hned na začátek všechno nejlepší k tvím sladkým šestnáctinám:3:)
Ten kluk musí být totálně vadnej... Přece nemohl být tak opilej aby si nepamatoval co ti řekl. Buď na tebe taky myslí a nechce si to přiznat nebo jsi mu prostě naletěla. Já toho dotyčného neznám takže nevím jak se chová ale bylo ti Od něho pěkně hnusný:/ Nehledě k tomu, že ti možná zkazil prázdniny...

7 K. | Web | 3. august 2013 at 23:21 | React

Taky hodně dám na první pocity. Nevěřím jim na sto procent, ale podle mě hrají důležitou roli v konečném úsudku.
Jak už bylo psáno... Celý příběh se nese v tom duchu, že je inspirován prožitky. Nakonec, který příběh není? Nevím, co k tomu říct. K lásce bohužel zklamání patří. A jestli nic jiného, tak to zklamání alespoň znamená, že nejsme prázdní. Zní to jako chabá útěcha, chabá útěcha to i je. Jako většina útěch.
Nakonec přeji všechno nejlepší k narozeninám! :) ...Všechno se zase obrátí na tu lepší stranu!

8 Sonia - Bubble-town.blog.cz | Web | 4. august 2013 at 11:35 | React

Trochu opožděně Ti přeju všechno nejlepší k šestnáctinám :) Moc krásný článek, měla jsem pocit že píšeš knihu! :)

9 Ter. | Web | 4. august 2013 at 22:24 | React

Ach jo. Ty tvé komentáře vždycky působí tak inteligentně, že se kolikrát stydím odepsat po mém, i když vím, že se ke mě neotočíš zády. :D Ohledně odpovědí na komentáře.. já sama jsem se tady neukázala měsíc, už jen z toho důvodu, že venku bylo hezky a já si chtěla užít prázdniny a celkově to loučení ze základní školou. Rozhodně se neomlouvej za to, že jsi neodpověděla na ty tři komentáře, které jsem na některém z tvých blogů za posledních několik dní zanechala, chápu to. :)
Jsi skvělá. :) Já třeba opravdu neznám moc lidí, co by se na všechno dívali z té lepší strany, každopádně všechny takové lidi obdivuji za to, že to dokážou. Myslím si, že by jsi si zasloužila i víc, než jen těch pár slov v tom přání k narozeninám. :)
Já děkuju tobě za všechny ty pěkné věci, které jsi opět zanechala v komentáři, hrozně mě potěšil. :3 V září nastupuju na Obchodní Akademii, obor Cestovní Ruch. A co jsem tak nějak pochytila z jedné stránky na facebooku, většina mých potenciálních spolužáků vypadá vcelku sympaticky. Ještě jednou děkuju.

10 absolutegenius | Web | 5. august 2013 at 11:51 | React

Nejednou jsem v opilosti udělal to samé co on, a proto ti říkám, nikdy nevěř klukovi, který první večer začne mluvit o budoucnosti, protože to je známka toho, že žádná nebude.

11 Claire Drayen. | Web | 13. august 2013 at 17:03 | React

Oh, a já zrovna v den tvých narozenin odjela a musím ti tedy popřát až teď... Unicorn, snad si svoje sladké šestnáctiny moc užila, přej ti všechno nejlepší a hodně moc chutě do života, i když jak píšeš, tak ta ti asi momentálně nechybí, ale ono jí není nikdy dost :D :))

Opět jsi mi totálně vyrazila dech. Celé to působí jako změť všeho možného, pocitů a vzpomínek a pak ten konec, najednou nic, všechno je zas v pořádku. Jako výbuch, který stejně tak nečekaně jako začal, zase zmizí - v jediné vteřině - a nezbyde po něm jediná stopa. To mě asi fascinovalo nejvíc.
Totálně skvěle jsi vystihla i ten pocit po té schůzce s ním, že ses chtěla předvést, avšak zároveň sis chtěla zalézt do kouta.
Je mi to líto, to co stalo, rozhodně si nic z toho nezasloužíš. Ale na druhou stranu jsem moc ráda, že se ti to v hlavě zase vyjasnilo, relativně v krátké době, jiným by to mohlo trvat měsíce.
Ještě jednou - nádhera, jsem strašně ráda, že jsi zase něco napsala :))

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.