Můj příběh

6. july 2013 at 14:31 | Unicorn.

Jake ztvárňuje mě. A Julia představuje vás, stejně krásná a podporující.

"Proč jsi tak smutný?"

"Rodiče mi zabavili notebook," odvětil mladík v kárované košili. Jak se tak ledabyle opíral o jednu ze školních lavic, lavice se posunula o pár stop dál a hoch spadl na zem. Byl rozzuřený a smutný, tato kombinace jen dopomáhala tomu, aby téměř na vše na co sáhl, zpackal. Většina jeho vrstevníků postrádala notebook kvůli internetovým stránkám jako facebook, někteří pak kvůli počítačovým hrám. Jake postrádal kvanta svých vlastnoručně napsaných příběhů.

"Co je na něm tak důležitého?" pravila Julia.

Její medové vlasy jí sahaly těsně nad pas, ústa měla lehce podobná těm, kterými se pyšnila Angelina Jolie a oči měla čiré jako studánku, mezi nimi se krčil drobný nosík. Její přednosti jí zakrývala vestička broskvové barvy, kterou měla zapnutou až ke krku. Stehna jí obepínaly potrhané džínové kraťasy. V ruce držela koženou kabelku a zápěstí jí zdobily zlaté hodinky. A celý outfit zakončovaly lodičky na jehlovém podpatku, jež podtrhovaly délku Juliiných nohou.


"Důležitého? Všechno," Jakeovo čelo pokryly drobné vrásky.

"Počkej. Ty pořád píšeš?" snažila se přijít na způsob, jak mu pomoct. Nejdřív však potřebovala vědět, proč ho tolik rozrušilo, že mu rodiče zabavili notebook.

"Ano. Nedávno jsem kamarádovi půjčoval notebook, aby mi upgradoval několik programů. Nebyla by to taková hrůza, kdybych si z notebooku nesejmul heslo a nezapomněl ho dát zpátky," Julia to pochopila. Nebyl naštvaný jen na své rodiče, ale i sebe. Naposledy jeho příběhy četla v šesté třídě, od té doby se toho hodně změnilo. A jeho díla se staly tajnou součásti jeho samého. Nechtěl, aby je někdo četl.

"A ty se bojíš, že by si tví rodiče mohli něco přečíst?"

"Ano," řekl tak zřetelně a jistě. Tušil, že nejenže by mohli přečíst, ale oni přečtou.

"Třeba se jim to bude líbit," plácla jen tak do ticha.

"Nejde o to, zda se jim to bude líbit nebo ne. Je to mnohem komplikovanější. Mí rodiče ve mně pořád vidí toho malého kluka, který se toulá někde mezi jejich příjmy a čtverkami na pololetí ve škole. Říkají, jak bych měl začít přemýšlet do budoucna a být méně zaujatý pitomostmi. Nechci, aby viděli toho muže, kterým jsem se stal díky psaní. Uvědomělého jedince, který se zajímá o životy ostatních, tiše pozoruje okolní svět a dokáže ho třemi větami dokonale vystihnout. Někoho, kdo své rodiče popisuje jako stvořitele morseovky, jelikož pokaždé, když jde do tuhého, jediné, co jim pomáhá je náhodným předmětem ťukat do dalšího náhodného předmětu," usmál se, když pomyslel na jeden ze svých nejpropracovanějších výtvorů.

Julia se laskavě usmála, a i přestože měl Jake v úmyslu pokračovat, skočila mu do řeči. "Nesejde na tom, jak vynikáš v očích svých rodičů nebo přátel, ale na tom jaký doopravdy jsi. Kdyby zrcadlo neodkrývalo jen naši tělesnou vizáž, ale náš charakter spousta lidí by se lekla, ale ty ne. Lidé tě srovnávají s tím, co o tobě slyšeli nebo, co na tobě viděli. Možná, že kdybys jim ukázal, jak velké srdce vlastně máš a kam až tvé myšlenky sahají, na tomto světě by nebylo člověka, který by si tě alespoň trochu nevážil," jemně napřímila svou hlavu a donutila Jakea, aby její úsměv opětoval.

"Děkuju," byl tak okouzlen podporou, kterou mu Julia věnovala, bez toho aniž by jeho díla četla.

O několik dní později, dostal Jake svůj notebook zpátky. Jeho rodiče zabrousili mezi pár jeho příběhů a upřímně ho pochválili, kdo by tušil, že má ten jejich kluk nakonec talent. Jake šel za Julií domů, mezitím co byla na tréninku volejbalu. Poprosil její mámu, zda by jí něco nemohl nechat v pokoji.

Julia přišla domů, z čela si otřela drobné kapičky potu a chystala se navštívit sprchu. V tom si všimla velkého stohu papíru, který ležel na její posteli. Posadila se vedle něj a upřela svůj zrak na první stranu.

"Pro mou největší podporu, která jednou řekla: Nesejde na tom, jak vynikáš v očích svých rodičů nebo přátel, ale na tom jaký doopravdy jsi. Kdyby zrcadlo neodkrývalo jen naši tělesnou vizáž, ale náš charakter spousta lidí by se lekla, ale ty ne. Lidé tě srovnávají s tím, co o tobě slyšeli nebo, co na tobě viděli. Možná, že kdybys jim ukázal, jak velké srdce vlastně máš a kam až tvé myšlenky sahají, na tomto světě by nebylo člověka, který by si tě alespoň trochu nevážil. S láskou Jake," Juliin obličej zaplavil upřímný úsměv.

Prolistovala několik stran. Záhlaví každé stránky tvořil nadpis, pod ním se tyčily Jakeovy příběhy.

A tohle je mí milí návštěvníci důvod, proč své prázdniny věnuju psaní. Dříve, když si mé propracované díla nikdo nečetl. Viděla jsem v nich někoho, kdo se skrýval někde uvnitř mě. Několik let se drásal ven, až jsem ho nakonec nechala nakouknout pomocí jednoho díla na blog. Věnovala jsem vám článek, který mi zabral asi 30 minut mého volného času. Kdo by řekl, že díky vám najdu samu sebe? V každém z mých článků se nepatrně odrážel můj charakter. To, jak jsem svým hlavním postavám ukázala nesnázi a poté šťastný konec. Protože konec konců jsem optimista.

Po několika článcích jsem se otevřela nejen vám mým návštěvníkům, ale i lidem v mém okolí. Nechala jsem několik mých prací přečíst mámě. A kamarádkám ve třídě. To, z čeho jsem měla strach, bylo, že lidé nepřijmou to, jaká doopravdy jsem. Nebo že si nebudou moct srovnat můj charakter, který potkávají v každodenních situacích s tím, jaká jsem, když píšu. Pravdou je, že opravdu nesejde na tom, zda máte čtverky na pololetí či, že se stále necháte sponzorovat vašimi rodiči. Jediné na čem záleží, jste vy a vaše pravé já. Mohou se naprosto lišit. Vy můžete být někdo, kdo nerozezná sedmikrásku od kopretiny. A vaše pravé já může být někdo, kdo rozezná cenu od hodnoty. Vás tvoří vaše vizáž, drby, přátelé a rodina. Ale vaše pravé já tvoří vaše pocity, myšlenky a rozhodnutí.

 

2 people judged this article.

Comments

1 Gabča | Web | 6. july 2013 at 14:41 | React

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

2 Claire Drayen. | Web | 6. july 2013 at 17:49 | React

Je to nádherný jako všechny tvoje příběhy. Plus tady jsi ještě ty jako hlavní postava. Moc se mi líbí jak jsi to zakomponovala do příběhu, to že jsi se bála stejně jako Jake. A je moc dobře že si uvědomuješ slova Julie. Já to co píšu taky nikomu neukazuju, ovšem ne proto, že se bojím, že by nevěřili tomu, kdo je autorem. No možná i tohle tam trochu je, ale nikdy jsem to nebrala jako hlavní důvod. Moje mamka si jednou náhodou četla sloh, který jsem měla do školy. Přesně si pamatuju co řekla, řekla že myslela že je to z nějaké knížky a nikdy by do mě neřekla že bych to mohla napsat. Odpověděla jsem jí, že kdyby chtěla tak si klidně může přečíst i moje ostatní slohovky, ale o příbězích které přidávám na blog jsem se nezmínila. Možná proto, že se jí taky nechci úplně otevřít, skoro do každé povídky vkládám kousek sebe jako ty. Ale to už nejspíš patří k mé povaze, že si tohle všechno, ty pocity a myšlenky uchovávám v sobě.

3 Adiw | Web | 6. july 2013 at 19:50 | React

Je dobre, že si späť. Tvoje články mi chýbali. Dokážeš dať do tvojich článkov toľko seba a vieš sa pozerať na svet z druhej strany. Ja svoje články nedávam rodičom čítať. 1) Považujem to za zásah do  súkromia, v článkoch sú moje názory, pocity, myšlienky, ktoré nehovorím nahlas. 2) Moja mam vie veľmi dobre kritizovať a hovoriť, čo som mala urobiť inak. Napríklad, keď som vyhrala 3. miesto v literárnej súťaži, povedala, že tomu nerozumie a nedala by mi ani len to 3. miesto, takže asi tak. Raz, netuším ako, objavila jeden môj blog. Vtedy som prevážne fotografovala a samozrejme ma hneď musela skritizovať.

4 mine-version | Web | 6. july 2013 at 19:59 | React

Tohle je úžasný příběh !! Podle mě, by si tento příběh mělo přečíst mnohem více lidí než si ho přečte, protože je v něm tolik kuráže a motivace pro každého. Myslím si, že každý, kdo má z něčeho strach, by v tomto článku našel tolik kuráže, že by ten strach úplně ztratil.
Je úžasný, jak si dokázala popsat tvoje čtenáře jako jednu osobu. Prostě, je to úžasné celé !!:)

5 Nana Erruk | Web | 7. july 2013 at 17:45 | React

Je to strašně krásný:) Moc se mílí ten styl psaní, je vidět, že v tom umíš chodit. Vážně, smekám :)

6 Džejn | Web | 10. july 2013 at 21:49 | React

Keď miluješ písanie tak to, že ním stráviš prázdniny z nich urobia tie najlepšie vôbec. A to, že sa o niektoré príbehy s nami aj podelíš ich spríjemný zase mám. Nie je to zvláštne, že za celým tvojím úžasným príbehom sa skrýva slovíčko "strach"? Či to som len ja vyčítala medzi riadkami?
Je to tak, že keď človek prekoná strach nemôže ho už nič zastaviť pred tým aký naozaj je?
Obdivujem ťa za to, že si svoje príbehy dala prečítať mame, ja mám problém niekedy ich dať prečítať už len kamarátke, ktorá vie, že sa snažím písať. Je pre mňa ľahšie to ukázať neznámim ľudom, ktorý ma nepoznajú.

7 K. | Web | 11. july 2013 at 0:28 | React

Moc se mi líbí srovnání mě a mého pravého já na konci článku. Excelentní myšlenka! :) Nemám, co víc říct... Snad jen - krásně napsané.

8 the lizz. | Web | 11. july 2013 at 15:43 | React

opět perfektní, moc se mi líbí ten nápad!!:))

9 rammy_s | Email | Web | 11. july 2013 at 16:11 | React

Řekneš mi někdy, kde ses naučila takhle psát? Tvoje představivost, styl psaní, výmysly, všechno, co napíšeš, je dokonalé a neskutečně inspirativní. Nějak moc jsem nečetla ty příběhy, které píšeš a dáváš je na blog, ale přiznám se, že si je asi všechny přečtu. Tohle se mi líbilo. Ani nevíš, jak moc. Líbí se mi ten název. Vymyslelas to sama? Myslím, že jo, co tě "znám". Píšeš vážně jako profesionál.:3

10 K. | Web | 11. july 2013 at 18:34 | React

Pání, až tě začínám nenávidět jak jsi dobrá :) :D
Dělám si samozřejmě srandu :)

11 Infinity | Web | 15. july 2013 at 10:00 | React

Je to nádherný příběh. Já bych chtěla jednou dokázat to, co ty. Píšeš opravdu dokonale a je dobře, že jsi své příběhy začala psát na tento blog. A tento příběh je úžasný, motivující a ta věta s tím zrcadlem je přesná. :-)

12 Grepomanka / Tina Fearless - the-one-fearless.blog.cz | Email | Web | 22. july 2013 at 18:33 | React

Naprosto dokonalý článek. Nemám k tomu co dodat; nejvíc mi dal poslední odstavec. A ta věta se zrcadlem... naprosto vystihující.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.