Úsměv

1. may 2013 at 20:57 | Unicorn.
Podzimní rána roku 2011 byla u jiných rodin naprosto obvyklá. Maminky šly do dětských pokojů zbudit své potomky, babičky dlouze probouzely svá vnoučata a všechny děti se nakonec vypravily do školy. V mé rodině se mí rodiče mohli dívat na prázdnou postel a jít do supermarketu mi koupit ovoce, které by mi přivezli do nemocnice a taky, že tak udělali. I přes zákaz veškerého jídla a přísné diety, se můj noční stolek chlubil kopou ovoce, sladkostí a pošetilých dívčích časopisů. Mé vysílené tělíčko leželo na nepohodlném lůžku a místo mých rodičů, mě ráno budila uklízečka s mopem a hned poté vizita v podobě šedivého doktora, který sotva viděl na výsledky.

Po pětidenním pobytu doprovázeném pravidelným měření teploty a neustálým nicneděláním, přišly konečné výsledky. Starý doktor se ke mně opatrně nahnul, podíval se na mě a s druhým doktorem začali probírat mou diagnózu. Mí rodiče měli přijet až za několik minut, a jelikož jsem a vždycky budu všehoschopné dítě, rozhodla jsem se, že ač to bude špatná či dobrá zpráva, chci jí předat já, jako jejich dcera, nežli nějaký starý fousatý doktor. Zvedla jsem se z lůžka a šla jsem k sestřičkám, jedna jsi mě všimla ihned přes skleněné okno. Sdělila jsem jí, co mám v plánu a zda by mě mohla dovést k mému ošetřujícímu lékaři.



Pan doktor si poslechl můj proslov, který zahrnoval asi čtyřikrát větu "Je mi čtrnáct let." a nesmyslné další důvody, proč jim to chci říct sama. Slitoval se nade mnou a řekl mi vše, co jsem potřebovala slyšet, nejprve mluvil taliánsky. Pak si, ale uvědomil, že jsem dítě, a že slyším asi něco jako - Avada Kedavra. Začal tedy znovu a česky. Ulehla jsem s klidnou myslí do svého lůžka. Když někdo chytil kliku, vyskočila jsem z postele. Vesele jsem se usmívala a své návštěvě, tedy mým rodičům jsem řekla, že jsem konečně v pořádku, a že tentokrát beze mě domů, už prostě nejedou.

A to byl mí přátelé, ten nejupřímnější úsměv, jaký jsem kdy měla možnost spatřit. Život vám může vzít spoustu věcí, ale nikdy vám nevezme lásku k člověku. Existuje milión důvodů, které nám dokážou vykouzlit úsměv na tváři. Naše oblíbená zmrzlina, oblíbený film, nejlepší přítelkyně, zábavný vtip. Avšak najde se jedna věc, která neozdobí jen naše rty úsměvem, ale především naše srdce. A té věci nás už nezbaví nikdo. V případě mých rodičů to bylo moje zdraví. Ne nadarmo se říká, že lidé, které máme rádi, nás dělají šťastnými. Pokud chceš úsměv rozdávat, musíš se ho naučit přijímat. Na světě neexistuje definice, která by popsala úsměv líp, než samotný úsměv.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 rammy_s | Email | Web | 1. may 2013 at 21:32 | React

Myslím, že máš pravdu. Úsměv je nejlepší terapie. Terapie zadarmo. Výhodné to.:D Někdy je nádherný, když se díky tobě usměje někdo, koho máte rádi, a kdo ještě před chvílí brečel..

Hodně krátký komentář, já vím. Ale nějak nemám co k tomuhle říct. Prostě jsi mi zase vzala slova.:)

2 Infinity | Web | 1. may 2013 at 22:20 | React

To je tak krásně napsané. Jako vždycky. :-) Máš určitě úžasné rodiče a musel to být krásný pocit, když jsi jim mohla říct, že už s nimi můžeš jet domů. Není na světě nic hezčího než upřímný úsměv, ten od srdce.

Ty animace jsou tak kouzelné, je vidět, že ani jeden člověk na těch animacích se nesmál falešně. A to já umím ocenit nejvíce. :))

A ještě k tvému komentáři. Nedá se ani slovy popsat ten pocit, jaký jsem měla, když jsem si četla tvá dokonalá slova. Stála jsem na autobusové zastávce, nudila jsem se a řekla jsem si: "Co kdybych se koukla, co je u mě nového na blogu, třeba mi napsala Unicorn." No a když jsem viděla ten tvůj komentář, usmívala jsem se od ucha k uchu. Jsem nesmírně ráda za to, jak jsi pochválila ten můj článek o úsměvu a že jsi ráda, že jsem tě zařadila mezi nejlepší blogerky. Prostě jsi mi v tu chvíli úplně zlepšila náladu.

A neboj se, na tebe já vážně nikdy nezapomenu. :*

3 Jass | Web | 2. may 2013 at 11:36 | React

Za tento sighting ti dávam 10 bodov!

Ale nie, teraz vážne. :) Tiež som raz bola v nemocnici, na deň detí, infúzka v ruke. Vtedy som mala svojho jednorožca - plyšáka v ruke, jedla som tú hroznú nemocničnú stravu a čakala, kým sa zobudí mamka. :D Pamätám si, ako nemali pre ňu miesto, ale ja som plakala, kým jej nedali jedno lôžko v miestnosti pre mamy. :3

Napísala si to krásne, dobre sa to čítalo. Ako vždy :D Jaj, dievča, dočkala som sa jednorožcovského článku, som happyy :3 A tie animácie sú dokonalé, všetky ich idem dať na svoj weheartit, to bude práce. -.- :)

4 N. | Web | 2. may 2013 at 15:37 | React

Tak to jsi napsala fakt pěkně:)
Asi muselo být příjemný říct jim nějakou dobrou zprávu, to je vždycky lepší:)
A na závěr to o tom úsměvu...dokonalý^^

5 mine-version | Web | 2. may 2013 at 17:28 | React

Je to úžasné :) Všechno je tak krásně napsaný. A s tím úsměvem máš pravdu. Opravdu se nenajde lepší definice úsměvu než úsměv samotný :)

6 Natt. | Web | 2. may 2013 at 17:51 | React

Nebudu originální a budu se opakovat po komentářích které ti tu zanechali ostatní blogeři... Napsala jsi to naprosto perfektně! Úsměv je ten nejlepší lék prakticky na všechno:) Na tváři ti ho vykouzlí kolikrát i maličkost:) Čeho jsem si ale začala všímat, tak že ubývá upřímného úsměvu... Proto si vážím každého usměvavého posunku u kterého vím, že je upřímný :))

7 amy-rose | Web | 2. may 2013 at 18:30 | React

zatraceně, to byl zase krásně napsaný článek :OO :) souhlasí ms tebou :)

8 Claire Drayen. | Web | 2. may 2013 at 19:30 | React

Právě jsem přečetla nejlepší sighting na téma Úsměv. Máš 10 bodů! :D Nejdřív, jsem moc ráda, že jsi se dostala z nemocnice, já tam nikdy takhle být nemusela (vím, že právě proto mě to nejspíš už brzy čeká), ale vím jak je to tam nepříjemný. Moc se mi líbí co jsi řekla rodičům když pro tebe přijeli a taky tvoje odhodlanost říct jim to sama, prostě tě obdivuju a ano, budu to psát prostě pořád dokola. (Jennin úsměv :3)

9 Haň. | Web | 3. may 2013 at 20:23 | React

Unicorn, Niki, víš, jak strašně miluju tvoje psaní. a to opravdu.
je to úžasný příběh [máš unavenou osmičku bodů - jestli to pochopíš, tak jsi dobrá!]. strašně se mi líbí, jak jsi to popsala, a líbí se mi i ten příběh. zlato, chyběly mi tvoje články, snad budeš aspoň jednou za týden přidávat. (; jinak bych byla ráda, kdyby ses podívala na můj blog na článek it's sunrise somewhere, protože je tam zmínka o tobě a možná by sis to chtěla přečíst. (:

10 Ter. | Web | 4. may 2013 at 15:44 | React

Nerada bych byla neoriginální, ale musím říct, že je tenhle článek opět perfektně napsaný. :)
Je fajn, že jsi se dostala z nemocnice. :) Pro rodiče to určitě musel být nádherný pocit.
A ten poslední odstavec.. myslím, že právě tím jsi zase pro změnu vykouzlila několik upřímných úsměvů jak na tvářích, tak na myslích všech, co ho přečetli. A já nejsem výjimka. :)

11 Ghloeé | Email | Web | 6. may 2013 at 22:08 | React

Musím souhlasit s Haň a opakovat po ní "Jak moc miluji tvé psaní, originalitu, fantazii, blog" Jsi má velká ___ . Přála bych si být, jako Ty. Celý tvůj blog je psaný srdcem, který spousta lidem při psaní chybí.

Pro rodiče muselo být těžké, mít dceru v nemocnici, zvlášť, když byl štědrý den, ale aspoň že to dopadlo šťastně a uzdravila ses. Láska, rodina, kamarádi a zdraví. To potřebujeme k životu, a bez toho to nejde.

Mrzí mi, že mí rodiče jsou bohužel materealisté, kteří Vánoce berou vážně. Ale pro ně Vánoce bez dárků by nebylo nic. Doma musíme mít vše na štědrý den dokonalé. Je jim jedno že se přede mnou a mou sestrou hádají, protože vše jim trvá hodně dlouho. (Ozdoby, dárky)..jo no jsem z toho docela smutná. Ale nikdo si rodinu bohužel nevybere.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.