Místo, kde chci žít.

6. may 2013 at 19:26 | Unicorn.
Článek, který kopíruju z mého starého blogu. Jelikož si myslím, že na tento blog se hodí o hodně více. Snad si ho užijete jako všechny ostatní články, které jsou na mém blogu.

Místo, kde chci žít. Většina blogerů pojme článek na jedno z témat, které se na blogu objevilo 11.-17. března, sáhodlouhými bláboly o Francii, NY nebo třeba Moskvě. Řekněme, že já nebudu tento případ. Při takovém tématu se mi otevřelo spoustu dveří. Myšlenka na to, že každé místo je krásné a zároveň stejné mnou pluje jako voda na řece po bouřce. Nezáleží na tom, kde se nacházíme, jaká je zde kultura, tradice, záleží především na lidech. Kde bych chtěla žít já? Nikdy se mě na to nikdo nezeptal, nikdy jsem ve skutečnosti nepřemýšlela nad takovou otázkou. Možná jednou v noci před spaním, těsně před tím, než jsem se ráno probudila s oslintaným polštářem, že by se mi zdálo o vysněném místě? Je to banální otázka. Ptát se na přání, které se stejně nevyplní. A odpověď jako: ,,Jsem přesně, tam kde chci být.", větší klišé nelze očekávat.

Nejprve vás varuju, že pokud jste teenka, která věří, že si jí jednou vezme někdo slavný a nebo pokud se chováte příliš vyspěle, a přitom doma sledujete Disney Channel, prostě tento blog ukončete a vymažte ho z historie. Protože pak nechci slyšet připomínky o tom, jak jsem vám sundala vaše růžové brýle. Všechny ty velice vyspělé státy, které jsou samostatné a vůbec nejsou na pokraji krachu, píčovina bijící do očí. Při tomhle tématu, mě omluvte jakékoliv slušnosti nebo diskrétnosti. Opravdu? Vždyť je teď zadlužený úplně každý, i malé děti, kterým už rodiče stihli založit stavební spoření. A bohatí lidé? Zadluženost není jen o penězích, ale i informacích, které musí zůstat pod pokličkou. Šach mat.

Tumblr_mjpsvit7hp1qhavevo1_1280_large


Dovolím si tedy začít. Chtěla bych. Jo, tohle slovo tu najdete biliónkrát. Chtěla bych žít na místě, kde by mě ostatní chápali. Je to docela otevřené téma v časopisech, kde vám do hlavy strkají falešnosti o tom, jak je správné být sami sebou. Ale přitom? Na každé stránce je několik reklam a časopis musí projít složitým procesem, než může vyjít na povrch. A přesně takoví lidé vám radí o tom, jak být sami sebou. Radí vám máma dvou dětí, která si musí vydělat na živobytí a tak píše cokoliv, co by upoutalo pozornost čtenářů. Jako, že se Miley Cyrus ostříhala. Šokující objev. Dám si brambůrek a budu pokračovat ve čtení, ale ne já ztloustnu. Všude slyším hesla jako ,,Buďte spokojeni sami se sebou.", ,,Každá velikost je pěkná." a pak vidím, jak v samém magazínu radí, jak zhubnout? Nevím, kde jsem se to dostala, ale už i marťani čurající prstem z filmu Scary Movie, dávají větší smysl. Jak vám může radit o tom, jak být sám sebou někdo, kdo dostává šílené deprese a předstírá falešný úsměv? Lídé říkají, jak vás chápou, ovšem byli někdy ve vaší situaci? Ocitli se na vašem místě? Nikoliv. Nemůžou vás litovat, vžít se do vaší situace, chápat vás. Jediné, co mohou dělat je respektovat vaše činy, reakce, vás samotné. A až na přebytek egoistů a lidí s ironií a naivitou, kteří vám nedopřejí ani pohodlný spánek, jsem ještě nenarazila na jediného člověka, jež by mě chápal takovou jaká jsem.

Tumblr_mhcajzqyyc1rvjaxjo1_500_large

Chtěla bych místo, kde si lidé všimnou, když je něco v nepořádku. Je to asi nejčastější, ten ohromující pocit soudit lidi, podle jejich výrazu na tváři nebo tónu hlasu. Velké procento lidí začiná rozhovor s otázkou ,,Jak se máš?" a velké procento, se ve skutečnosti ani nestará o vaši odpověď, tak jako vy samotní. Představte si to. Představte si, že by jste na otázku ,,Jak se máš?", opověděli upřímně. Mám strach, jsem vyděšená, naštvaná, osamělá, nedoceněná, zamilovaná, nemocná, vyčerpaná, znechucená, zhroucená, na pokraji svých sil. Nikdo se nemá dobře nebo skvěle neustále. Každý má někde v krabici odloženy všechny své pocity, které v něm vyvolávají deprese, pláč, strach. Nevím, odkud se vzala ta každodenní rutina, předstírat, že jsme v pořádku, že vše bude v pořádku. Ačkoliv netuším, od kdy i lidé, které tak moc milujeme nepoznají, že jsme zranění. Na ulici potkáte krásnou milou dívku, dlouhé plavé vlasy, zářivé oříškové oči a drobný nosík. Usmívá se. Jak nemůžete vědět, že pod tím silným zevnějškem, se neschovává někdo nemocný? Trpící anorexií, záchvaty úzkosti, sebevražednými sklony, depresemi, někdo osamělý a zlomený? A když konečně pochopíte, že je něco v nepořádku, tak utečete? Každý člověk si zaslouží strážného anděla, tyhle slova nevznikly, jen tak nahádou nebo díky bohu, vznikly díky lidem, kteří jsou pro nás výjimeční, pro ty, díky nim se cítíme sami sebou.

8545174788_c8b575e52c_large

Chci žít na místě, kde neexistuje nevěra. Nedokážu si představit, že by mi někdo celou dobu nalhával, jak mě miluje a pak by mi probodl záda nabroušenou dýkou. Nedokážu si představit, že bych žila s někým, kdo mi celou tu dobu lže a schovává se za lacinými řečmi nebo dárkami. Ale hlavně tolik zbytečných škod. Když někoho nemilujete, měl by jste mu prokázat laskavost a pustit ho za někým, kdo si ho bude vážit, neměli by jste ho stále držet ve hře lží, která končí slzami a zlomeným srdcem. Vžíjte se do těch malých drobečků, jež vychováváte. Do těch drobečků, kteří vás milují, ať se děje, co se děje. Jelikož ti nakonec skončí nejvíce zranění. Vžijte se do svojí přítelkyně, která je do vás bezhlavě zamilovaná. Představte si, že vše okolo vás vše zmizí. Jste na vše sami. Na to, aby jste to pochopili, aby jste se s tím naučili žít. Stojí to za nevěru? A pokud nevěrou ublížíte někomu, koho milujete. Nechte ho jít, nechte ho žít s někým, kdo něudělá stejnou chybu jako vy. Ale hlavně styďte se za to, co jste udělali, protože vždy máte čas na rozmyšlenou a více možností.

Truth_large

Chtěla bych žít na místě, kde je rozdíl mezi přátelstvím a vztahem. K čemu je vlastně přátelství s výhodama? Viděli jste Kamarád taky rád a musíte to zkusit, aby jste našli soul mate? Nebo jste tak moc osamělí, že potřebujete někoho, kdo vám od toho pomůže? Podle mě jsou to dvě odlišné věci. Ano, nejsem svatá. Skoro každou položku na mém seznamu porušuju a moc dobře to vím. Ovšem nikdy bych si nedovolila nalhávat něco tak jasného. Nikdy bych se nevyspala s někým koho nemiluju. Vlastně nikdy bych se nevyspala s někým o kom vím, že nemiluje mě. Blbost. Je to čím dál, tím častější. Zkalit se na akci, sbalit nějakou kost, zamotat jí hlavu, kamarádičkovat se s ní, na konci jí využít, ve vlastní prospěch a stále se držet historkou o přátelství. I když je to sebevíc výhodné pro obě dvě pohlaví, jak dlouho vydržíte sdílet své imtimnosti s někým koho nemilujete? Jak dlouho vydržíte ho nemilovat ve skutečnosti? Buď je to láska, a nebo přátelství. A nebo ten nový trend. Jako bruslení na tenkém ledu, nakonec se stejně prolomí.

Dea44aee171b5687b901c3b74b59d26f_large

Nejlepší místo pro život, je tam kde neztratíte své milované. Ve skutečnosti můj pohřebený strach, je vlastně strach, že ztratím někoho koho miluji. Není nutné, aby zemřel, ale aby odešel z mého života. Procházela bych si těžkých zapíráním skutečnosti, přetvářkou. Už tak nemám dokonalou rodinu. S tátovy strany mi zbyla jen jeho sestřenice, její manžel a děti. Můj táta nemá nikoho. Já nemám nikoho, kdo by mi vyprávěl historky o tom, jak byl táta malý. Nemám babičku, dědečka. Nedokážu si takový život představit pro sebe. Nedokážu si představit je tu nemít, i kdyby vztahy s nimi, byly sebevíc napjaté. Jednou se mi zdálo o tom, že mi umřela máma. Ten pocit, když jsem se probudila ta prádnota, nejistota, musela jsem se ujistit, že je tu pořád se mnou. Mé zelené oči mi vyplnily obrovské kapky slz, které sklouzávaly po mé tváři a vzpamatovávaly se z toho šoku. Ztrátou mých blízkých bych neztratila jen je, ale hlavně sebe samu. Chtěla bych žít, tak jak by si oni přáli. Přáli by si, abych byla šťastná. Ovšem, jak bych si byť jen na minutu mohla připustit být šťastná bez nich?

526702_10200784721571430_2048639717_n_large

Chci žít na místě, kde se budu mít na koho spolehnout, obrátit. Každý vede řeči o svých nejlepších přátelích. ,,Budeme přátelé navždy." a pak se na facebooku strhne třetí světová a je po přátelství? Nechci přátelství, které bude sdílet postel a oblíbené filmy. Chci přátelství které, bude sdílet tajemství a nedostatky, to které tu pro mě bude, ať jsou naše životy na pokraji zhroucení. Chci někoho, kdo mi o půlnoci zavolá, aby se ujistil, že dýchám. Chci někoho, kdo za mnou přijde, když budu rozrušená, chytne mě za ruce a řekne ,,Jsem tu jen pro tebe.". Ale hlavně chci někoho, kdo kvůli mým problémům hodí za hlavu všechno, ze svého života. Chci někoho, na koho se budu moc spolehnout. Můžete mít přátelství, které splňuje polovinu z toho, co jsem vypsala, ovšem když přichází na řadu problém, kde dotyčný může potopit buď vás nebo sám sebe? Nikdy to není my, když přijde na vážné záležitosti, vždycky jste to vy a on. A já chci místo, kde opravdové přátelství opravdu existuje. Není jen ve filmech nebo představách. Chci zkrátka někoho, kdo pro mé dobro riskuje i vlastní krk. Chci někoho, kdo pohřbí má tajemství a nepoužije je proti mě.

Tumblr_mjaw4fnc1b1s6p665o1_500_large
Tumblr_mjmh8uwmvl1qf9ntao1_500_large

Místo, kde bych chtěla žít, by mělo respektovat jakýkoliv názor. Kolikrát jste někomu řekli, co si myslíte a on se na vás naštval? Kolikrát jste vy sami nedokázali přiznat pravdu? Jak skvělý by byl svět bez toho, aby jsme odsuzovali, co si ostatní myslí, i když by to bylo nad míru nenormální. Měli by jsme chápat každého, sami se snažíme o přízeň, o pochopení, ale nechápeme sériové vrahy, sexualní devianty? I v nich nastal moment, kdy se všechno zlomilo. Nenarodili se s tím, stali se tím sami a my bychom to měli respektovat. Na co jsou nám, ovečky v davu? Radši budu z davu vyčnívat a říkat, to co si myslím. To, že říkáme pravdu a své názory z nás nedělá špatné, ale skvělé. Překousněte, že ne každému se líbíte. Sto lidí, sto chutí. A naučte se žít se svými názory, ať jste podivíni či ne. Výjimeční může být všichni, protože výjimečnost se neschovává na jednom speciálním místě ani v žádné speciální osobě. Výjimečnost je všude, kde se ji někdo snaží najít. (Jak už jsem psala téměr stokrát.)

Tumblr_mjkbq6w6oe1s0cgflo1_500_large

Ale hlavně chci žít na místě, kde neexistuje bolest, utrpení, osamělost. Kde se vám splní, co si přejete. Kde na ulici potkáte jednorožce. A kde najdete svou spřízněnou duši luskutím prstu. Chci žít na místě, kde i když budu mít vše, co jsem si kdy přála, bude mi život mít, vždy, co nabídnout. Kdy se mé sny v minutě nerozplynou a kde nepřestaneme doufat, i když nenacházíme naději. Nezapomeňte, že perfektní místa nevytvářejí perfektní vzpomínky. Ale lidé, kteří v těch místech objevíme ano.

Tumblr_mjcwlmsujt1s6y0qho1_500_large
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 6. may 2013 at 19:57 | React

I já bych tam chtěla žít. Bohužel tohle místo nemůžu najít a jsem z toho smutná. Snad jen doma. Ano, doma tam není žádná falše, žádné lži, tedy, alespoň doufám. Nejsem si jistá, jestli tohle místo někdy najdeme, ale asi se budeme muset smířit s tím, že všechno má své chyby. já se s tím smířit neumím, ale člověk se učí. Třeba jednou budu tohle místo mít právě tam, kde je dneska plno lží a nenávisti. protože lidé se mění, ale věci ne. jenom je dokážeme zničit...

2 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 6. may 2013 at 20:17 | React

Psaní článků je teď asi jediná cesta jak se toho zbavit. bylo to jedno ne, ale mě to teď prostě totálně potopilo. máš zase pravdu, jako vždycky, co má být bude. víš, já si teď taky nejsem jistá, já se bojím, že jsem to všechno prostě a jednoduše pokazila, ale rozhodně to nehodlám vzdát, protože jak píšeš, dá se to urovnat a já nemám problém přiznat chybu. nechci vypadat jak lhář, ale prostě to asi ani jinak nešlo, odpovědět jsme mu musela a byla janom jedna možnost, protože vysvětlovat všem proč jsem napsala "ano" je složité. nedokázala bych se z toho vykecat a pak by se asi moje kamarádka.. jak to říct, urazila? nemůžu najít to správné slovo. Ale vím, že vypisovat je ti zbytečné. Promiň za promarněný čas. :)

3 mrs-believer | Web | 6. may 2013 at 20:18 | React

jak já miluju číst ty tvoje články. jsou dokonalě a hlavně pravdivé:)Kéž by to šlo žít někde, kde jsou k sobě lidé upřímní,hodní atd.atd. ale to nejde. vždycky se najdou nějaké svině,které to všechno ruší. teď tu nehci psát o tom, jak jsou všichni zlý a falešný, samozřejmě že je pár vyjímek, ale nikdo není dokonalý a neomylný, proto si myslím že je každý něčím špatný. každý má nějakou špatnou vlastnost, které se zbaví jen hodně těžce a jen když bude chtít. proto si myslím že takové místo na zemi snad ani není..

4 Džejn | Web | 6. may 2013 at 20:20 | React

Po prečítaní tohto článku mám toho toľko v hlave. Veľa myšlienok. Veľa o čom premýšľať.
Zase raz si ma rozplakala. V dobrom samozrejme. Pretože som si uvedomila, že ja chcem na takom mieste žiť tiež. Nech už sa volá akokoľvek.

5 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 6. may 2013 at 20:40 | React

Děkuju, jsem ráda, že to tak bereš. Nějak mám pocit, že to můžu spíš napsat sem, než to říct kamarádům. Oni by to nepochopili.. :) Abych pravdu řekla, přijdeš mi hrozně zajímavá. Chtěla bych tě více poznat. :) Určitě nějaká cesta existuje a teď.. jenom ji najít. Uvidíme jak dlouho mi to bude trvat, než se od pomyslného dna odrazím, ale doufám, že to bude brzy OK. Děkuju ještě jednou. Tvé optimistické komentáře mne nějak nutí přemýšlet nad tím, že tenhle stav nemusí trvat věčně. :)

6 Mellisa | Web | 6. may 2013 at 20:47 | React

Páni tak toto je úúúplne úúúchvatný článok :)) Mám s teba radosť a verím že to dotiahneš daľeko :)) Svoje meno môžeš nájsť aj v mojom článku, pretože ty si ako povedala jedna blogerka neskutočná asi tak ako jednorožci :D

Dakujem že si a že mi dávaš silu žiť a pri čítaní tvojich článkov sa raz usmievam inokedy plačem :) Si anjel a toto na blogu.cz chýbalo :3 Som rada že som ťa našla a bola by som rada keby sme sa viac spoznali :))

7 annetold | Email | Web | 6. may 2013 at 20:54 | React

Zaprvé ti chci poděkovat za pochvalu ze soboty. Potěšila si mě. :))
Jsem ráda, že jsem ti na tváři vykouzlila úsměv. Ty si to doopravdy zasloužíš! A po tom co jsem si přečetla tenhle článek, tak mi to nedá a prostě tě musím pochválit znovu! Závidím ti jak dokážeš dokonale sepsat svoje myšlenky. Máš můj obrovský obdiv! Kéž bych uměla myšlenky, které mám v hlavě, takhle dokonale uspořádat a hlavně sepsat! Já mám vždycky v hlavě nějakou představu, ale bohužel jí nikdy nedokážu přenést do podoby, která by stála za zveřejnění.. :D Můžu mít otázku? Jak dlouho ti průměrně trvá napsat článek jako je tento?

Také bych chtěla žít v místě kde není bolest, kde si lidé všimnou když člověk není šťastný.. že za odpovědí 'mám se fajn', 'všechno je v pohodě' může skrývat zcela něco jiného. V místě kde lidé navzájem respektují své názory. Kde přátelství, o kterém si myslíme, že je až do konce života najednou skončí a vlastně z ničeho nic.. a ještě ke všemu přes sms nebo facebook jenom z toho důvodu, že se člověk dostane do jiné společnosti a jeho noví kamarádi mu řeknou, že pokud k nim kde patřit, tak se s tebou nemůže bavit, protože nejdeš s proudem a nechodíš o víkendech chlastat, posloucháš jinou hudbu a moc se nezajímáš o módu.. mluvím z vlastní zkušenosti..achjo.
Vlastně můžu říct, že souhlasím snad se vším co si zde napsala. :))

8 Hani | bevintage.blog.cz | Web | 6. may 2013 at 20:55 | React

Máš zase pravdu. Vy mě posuzujete podle toho co píšu. Nevím, jestli to je dobře, nebo špatně. Na druhou stranu lidé teď řeší a soudí lidi podle vzhledu a tady je to vlastně jinak... Ale asi je to dobře. Vlastně jsem ráda. :) Přijdeš. :) Určitě, teda, já bych byla moc ráda. :) Tvé komentáře plní přesně svůj účel. :)

9 Rachel. | Web | 6. may 2013 at 20:57 | React

Wow,
Tohle je jsou asi moje jediný slova na tenhle článek.
Musím říct, že hodně věcí z tohodle 'seznamu' jsem zažila. Taky se mi zdálo, že mi někdo pozabijel rodiče a vzbudila jsem se celá spocená a musela jsem se ujistit jestli tady jsou nebo ne.
Jsem ráda, že jsi realistka, protože řekněme si to. Je hodně těžké být v téhle době optimista, protože tady je tolik hrozných věcí.
Každý tě posuzuje podle tvé postavy, vlasů, obličeje prostě krásy a to mě prostě štve. Kde jsou ty časy kdy si všichni mysleli - čím víc širší tím víc krásnější. Ty už bohužel skončily a všichni si vybírají podle vzhledu a odsoudí ještě před tím než s tebou promluví.
Teď už v tomhle životě najít toho "pravého" "pravou" kamarádku nebo kamaráda je hrozně složitý, odsuzujou tě za ty nejhorší prkotiny a když se za tebe postavý, tak jsi šťastná, ale pak BUM... pomlouvá tě za zády.
Jsem ráda, že jsem tenhle blog našla, protože se tady konečně můžu vypsat a říct svůj názor, DÍKY :))

10 N. | Web | 7. may 2013 at 7:42 | React

Víš, co asi nikdy nepochopím? Jak ty vždycky dokážeš otevřeně napsat věci tak, jak jsou. Málo kdo to takhle zvládá. A je úžasný si to číst. Čtu to a říkám si, že tohle přesně si myslím i já. (jedinej problém je ten, že to nedokážu takhle jasně říct, ale to je takovej detail.)
Strašně moc bych chtěla žít na takovémhle místě. Jsou to spíš takové sny, o kterých si myslím, že se někdy stanou skutečností, ale ne. Nestanou. Takovéto sny by musel mít každý a snažit se, aby to jen sny nebyly. A myslím, že některým lidem přece jenom takovýto svět vyhovuje. Že když jsou mimo s nervy a nikdo si toho nevšimne, jim to vyhovuje, protože oni se už dokážou přetvařovat a tváří se, že jsou úplně v pohodě. Některým lidem asi vyhovuje, že ne všude můžou otevřeně vyjádřit svůj názor. Tyhle, upřímně, nechápu. Strašně moc bych chtěla moct vyjádřit svůj názor bez toho, aby na mě všichni hloupě čuměli a mysleli si o mně, že jsem padlá na hlavu.
Až takovýhle místo objevíš, pojmenuj ho po sobě a všem lidem, který máš ráda, tam zajisti bydlení. A klidně i těm, které třeba ráda nemáš a ve skutečnosti ani neznáš. Budou ti vděční:)

Moc děkuju za komentář, jsem ráda, že se ti to líbilo:)

11 Haň. | Web | 7. may 2013 at 11:28 | React

hi Superman. :3
samozřejmě, že jsem ráno nakonec zaspala. :D

momentálně sedím v angličtině a píšu na iPadu strašně nenápadně. :D ale učiteli to naštěstí nevadí. :3

uviděla jsem tenhle článek a zjistila jsem, jak je dlouhý. zaradovala jsem se, že mám zase co číst. je mi jasné, že jsi to nevzala obyčejně, ale po svém. ten článek je nádherný, pravdivý.
hodlám ti něco málo napsat ke každému odstavci, protože tady ve škole je vážně nuda. :D

už druhý odstavec mi napověděl, že tento článek bude opět výjimečný.
teenka. nevím, proč, ale pobavilo mě to. donutilo mě to číst dál, protože mě zajímalo, jakým způsobem chceš teenkám sundávat růžové brýle.
mám dojem, že já jsem většinou spíše realista, ale i tak mě prostě zajímalo, o čem přesně to bude. :3
stejně bych si od tebe přečetla každý článek. :3

v tomhle odstavci máš naprostou pravdu. na jednu stranu se tě lidé snaží přesvědčit, abys byla sama sebou, ale pak ti nenápadně podrstkují své názory a radí ti, jak se chovat apod.
za tohle děkuju tobě, protože ty jsi mi v tom telefonáto opravdu ukázala, že můžu být sama sebou. ne vždy to jde, ale vím, že nemá cenu se přetvařovat. děkuju, za všechno, co jsem si díky tobě uvědomila. jsem teď lepší člověk, myslím. :3
avšak vždycky budeme něčím ovlivňováni. ať už jsou to rodiče, či přátelé. musíme si pouze zvolit lidi, v jejichž okolí se sice měníme, ale k lepšímu. (:
já si někdy přiapdám, že lide. opravdu rozumím. že jsem empatická. nevím, co je na tom pravdy.

myslím, že přetvařování je v dnešním svétě bohužel úplně normální věc. ):
s tím jak se máš? máš naprostou pravdu. mě to vždycky zajímá, ale není snadné rozlišit lidi, které to zajímá a lidi, ktěrí se ptají pouze kvůli tomu, že nemají co říct. někdy se zeptám, protože už mě nic jiného nenapadá, ale odpověď mě zajímá.

nevěra.  nedokážu si to představit, nikdy jsem s nikým nebyla, ale musí to být.. zrada. je to určitě hrozné zjištění, když člověk, kterému nejvíce věříš, ti celou dobu lže.

následující dva odstavce. víš, nikdy jsem se nedokázala takhle jasně vyjádřit, ale souhlasím s tebou.

každý o tomhle asi někdy přemýšlí. já už svoji mámu tak trochu ztratila. ale stejně si nedokážu představit, že by kdokoli z mého okolí odešel navždy.

o tomhle už jsem se bavily. nikdo by neměl být odsuzován za jeho názor.

bohužel, takové místo neexistuje. můžes si ho udělat krásné, díky lidem, ale mám dojem, že vždy se najde někdo, kdo tu pohádku zkazí.
ačkoliv to místo, které jsi popsala musí být úžasné. možná bych tam nechtěla žít.
je to příliš dokonalé, nereálné.
navíc, pokud neznáme bolest, smutek, lži, nedokázěme si cenit štěstí a opravdových přátel. (:

12 annetold | Email | Web | 7. may 2013 at 15:30 | React

Tak a teď si možná kápla na ten problém.. moje vyjadřování je na dvě věci. ehm, vždycky vím co chci říct, ale když to řeknu nahlas, tak to zní vlastně úplně jinak než jsem chtěla. Musím to nějak potrénovat. :D

Já popravdě nevím co se to v poslední době děje.. :D U vás se to třeba 15/16, to by ještě dejme tomu šlo. U nás už jde o věk 18/19/20 a to už je fakt smutný.. chovají se jak děcka. Já si taky nedokážu představit jak by vychovali dítě..

Jojo, jsou úžasní ten klip mi vyrazil dech! Krása jako většina jejich klipů skvěle zpracovaný nápad. :)

Kámoška jednou hledala mobil když jsme spolu telefonovali.. :'DD

Narozeniny mám v pátek. ;)

13 Claire Drayen. | Web | 7. may 2013 at 16:23 | React

Já tě prostě neskutečně moc obdivuju. Obdivuju to, jak všechno dokážeš napsat. Všichni to takhle hluboko máme, ale kdo z nás všech to napíše? Nikdo, jen ty. Nechápu, kde se berou tvoje myšlenky, jasnější a hlubší než cokoliv jiného.

Naprosto souhlasím, až na jednu věc. Já nechci místo, kde bych měla co bych chtěla a po lusknutí prstem by se objevila moje spřízněná duše. Něco uvnitř mě říká, že bych si to chtěla vybojovat. O to větší radost bych z toho přece pak měla a přineslo by mi to i větší spokojenost. Kdybych to měla hned, možná bych si toho po chvíli vůbec nevážila.

14 Jass | Web | 7. may 2013 at 19:23 | React

Páni, fakt... Teraz nemám slov, toto je asi naozaj to najlepšie z blogových článkov, čo som dovtedy čítala, je to naoazaj... Proste, je to pravda. Každá jedna veta v tom je pravda, občas tvrdá, občas pekná, ale je to pravda. To si na tebe cením, vždy ju vysypeš či je pekná alebo nie.

Najviac ma uchvátila táto veta: "
Nejlepší místo pro život, je tam kde neztratíte své milované." Taká jednoduchá, a predsa je v nej toho toľko... :) No proste dokonalý článok, tvoj talent sa odkrýva viac a viac. :) Občas ťa beriem ako takú blogovú staršiu sestru, ktorá vždy vie, čo povedať a vo všetkom sa vyzná a je úžasná a inšpiratívna. :))

Strašne rada by som ti dala svoje číslo, ale nie je minúta, kedy keby si mi zavolala by ku mne niekto neprišiel a nespýtal by sa, s kým volám. :D Ak tvoja ponuka bude platiť aj zajtra poobede, napíšem ti číslo. :D

Je mi ľúto že si chorá, aspoň pridáš novú kapitolu a napíšeš La, či je to na mne?! Som zmätená. ;) Tvoj hlas určite nie je horší ako môj, viem o čom hovorím. :D Ak nie je extrémne vyfajčený alebo príliš piskľavý, nie je horší ako môj. :D

15 Adiw | Web | 7. may 2013 at 20:19 | React

Úžasne napísané. Bola si tak otvorená. Veľmi rada by som žila na takom krásnom mieste, no realita je tvrdá.

16 Appy | Web | 7. may 2013 at 20:51 | React

Až najdeš toto místo, tak mi dej, prosím, vědět a já si do vteřiny sbalím a budu tam žít taky! :)
Vyjádřit se ke všemu v tomto článku se mi zdá až nemožné, protože jsi tu shrnula do jednoho článku asi všechny problémy společnosti a nádherně se článek četl, cítila jsem z něho, že jsi do něho vložila kus sebe.
Vždycky jsem si přála a přeji mít schopnost, která by mi říkala, jak se teď osoby na ulici cítí. A taky jsem chtěla, abych věděla, co dělají všichni ostatní po celé planetě, abych mohla tiše závidět.
Co mne ale tak napadá.. Nebyl by pak život moc jednoduchý? Jednorožce na ulici bych asi potkávat nechtěla a ostatní lidi by akorát využívali možnosti mít všechno, na co si pomyslí.
Když se někoho zeptám, jak se má, tak nesnáším, když mi odpoví fajn nebo dobře. Já se snažím na tuto otázku odpovědět rozsáhleji, trošku popsat svoje pocity a to i lidem, které moc neznám..

17 chemical_angel | Web | 8. may 2013 at 0:15 | React

wow uplne krásne píšeš :)

18 nely | Web | 8. may 2013 at 8:19 | React

Ani nevíš jak já miluji tvé články. Tenhle článek,se ti opravdu povedl. Taky hledám nějaké takovéhle místo,ale takovéhle místo neexistuje. V každé Zemi, jsou lidi sebekritičští,namyšlení,nechápavý,ale také se tam najdou lidi milý,hodní,chápavý apod.

19 Bee Bee | Web | 8. may 2013 at 19:55 | React

Páni... Tak to je síla :O Úplně suprově jsi to vystihla, tvoje články mě vždycky donutí přemýšlet o tom všem a uvědomit si že máš naprostou pravdu. Každý by někoho takového chtěl, i když jě těžké někým takovým být... Takové místo by určitě chtěl mít každý... Miluju tvoje články, jsou super  :))

20 ... | 4. september 2013 at 11:39 | React

když jsem to dočetla tak jsem měla slzy v očích.Nebyly to slzy smutku ani štěstí.Byly to slzy pochopení.Otevřela jsi mi oči :) nikdy by mě ni takového nenapadlo.Ty jsi mi řekla pravdu.Pravdu kterou by měl každý poznat. DĚKUJU :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.