Prozření

8. may 2013 at 21:30 | Unicorn.
Dnes jsem se po dlouhé době rozhodla vyjít do společnosti. Nasoukala jsem se do džínových kraťasů, přetáhla jsem si přes hlavu své oblíbené tričko z H&M a obula jsem si conversky s americkou vlajkou. Své vlasy po ramena, jsem si pořádně pročesala, bledé rty jsem zvýraznila růžovou rtěnkou a krátké řasy jsem opticky prodloužila pomocí řasenky od Maybelline. Naposledy jsem pohlédla do ušmudlaného zrcadla. Popadla svůj mobil, zelená sluchátka a vyrazila. Slunce příjemně hřálo a všudypřítomná zeleň mě okouzlila. Po pár minutách klidné chůze jsem dorazila na místo. Už zdáli jsem si všimla svých přátel, kteří seděli na lavičce a bouřlivě fandili našemu týmu, hrál se totiž fotbal. Usadila jsem se vedle nich a příjemně se bavila. Po delší chvíli jsem zpozorovala svého bývalého přítele a jeho bratra sedícího o pár míst vedle nás. Na hlavě měl černou kšiltovku, z které mu vyčuhovaly blonďaté pramínky vlasů. A až na modrobílé kraťasy na sobě neměl nic jiného. Celou dobu si povídal se svým mladším bratrem Adamem a kouzelně se usmíval.


Uběhlo několik minut a mého neustálého zíraní si všimla má kamarádka. Snažila se mě přesvědčit, abych si k nim šla přisednout, přece jen mi nikdo a nic nebránilo. Dlouze jsem se rozmýšlela a nakonec se rozhodla, že mu půjdu dělat společnost. Sevřel se mi žaludek a cítila jsem podivný pocit odmítnutí. Nenápadně jsem si vedle něho přisedla a oslovila ho. Jeho tvář zaplavil úsměv, začali jsme si spolu povídat. Začátky naší konverzace byly divné a z mé strany stydlivé. Zaplatil mi pití, byl ke mně zdvořilý a strávili jsme spolu celé odpoledne. Když fotbal skončil, nabídl se, že mě doprovodí domů. Nabídku jsem neodmítla, naopak laskavě přijala. Jeho bratr totiž už před několika minutami odešel. Cesta ke mně domů byla příliš krátká a tak jsem mu nabídla, že bychom se mohli chvíli zdržet u nás, kde nikdo nebyl. Šli jsme do mého pokoje. Vybavila se mi spousta vzpomínek, které souvisely s naším vztahem. A jeden pocit, který jsem s ním nikdy předtím necítila.

Někdy se do někoho bláznivě zamilujete. Může to být váš oblíbený herec, frontman oblíbené skupiny nebo třeba někdo, koho vidíte poprvé v životě. Vaše zalíbení vás pohltí a ovlivní každé rozhodnutí, které učiníte. A pak to všechno vyprchá. Pociťované pocity se v minutě změní a to i váš pohled na celou situaci. Zaplavil mě pocit prozření. Viděla jsem, jaké chyby jsem napáchala v minulosti. Jak jsem byla lehkomyslná a měla zatemněný úsudek. Pravdou je, že pokud máme někoho rádi, neměli bychom spěchat, protože člověk, který naši lásku opětuje, na nás počká. Naše pocity mohou být silné a pohlcující, ovšem mohou zmizet mrknutím oka. Ty pocity, které přetrvávají v naší mysli dlouhou dobu, jsou ty nejsilnější ze všech. Mohla jsem ho obejmout a políbit na tvář. Dát mu najevo, že je ve mně stále něco, co chce jeho náklonnost zpět. Ale místo toho, jsem se na něj zářivě usmála a popřála mu pěkný zbytek dne. Někdy srdce vidí to, co je pro oči neviditelné. Konečně jsem cítila, že láska není složená z pocitů a okamžiků. Láska se skládá z jedné duše obývající dvě těla.

 

1 person judged this article.

Comments

1 Allys♥Cook | Web | 8. may 2013 at 21:50 | React

děkuji o.O

2 un-broken | 8. may 2013 at 21:53 | React

každý tvůj článek je něčím výjimečný. a jakkoliv tady ten začátek může znít obyčejně, konec článku svědčí o opaku.
obdivuji, jak to dokážeš takhle vyjádřit, jak si v normálních situacívh uvědomuješ takové věci. :3
ano, někdy mi třeba taky něco dojde, ale nikdy bych to nedokázala takhle napsat. :3

3 Infinity | Web | 8. may 2013 at 22:06 | React

To je tak nádherně napsané. :) Přesně jsi vystihla mé pocity, jako bych to psala já, až mi naskočila husí kůže z těch slov. :)
Asi ta celá situace takhle měla dopadnout. Je dobře, že jste neudělali něco unáhleného a něco čeho byste pak třeba litovali. Ale třeba se zase setkáte a bude všechno zase jinak.

Moc se mi líbí, jak popisuješ situace. Jak používáš hodně přídavných jmen, které napomůžou k tomu, abych si danou situaci lépe představila, jako bych tam byla s tebou. :3

4 Hani | Web | 9. may 2013 at 11:57 | React

" Někdy srdce vidí to, co je pro oči neviditelné. Konečně jsem cítila, že láska není složená z pocitů a okamžiků. Láska se skládá z jedné duše obývající dvě těla. " mluvíš mi z duše. Nejsem si jistá, jestli ta má obývá dvě 'schránky'. Láska je nepředvídatelná a nikdy nevíš, zda amorův šíp nezasáhne právě tebe. Ale máš můj obdiv, protože já bych si k němu sednout nešla... a pak bych to určitě takhle nevyjádřila. Uvidíš jakto bude, kažopádně ti držím palce. :-)

5 Danny | Web | 9. may 2013 at 16:21 | React

Tak to s tebou souhlasím...

6 Denn Kamze | Web | 9. may 2013 at 16:30 | React

Psát umíš! :)

7 N. | Web | 9. may 2013 at 18:15 | React

Krásně jsi to napsala, opravdu tě obdivuju. ty prostě nedokážeš napsat článek, kterej by byl nudnej a neměl takový svoje kouzlo. Vždycky dokážeš napsat něco tak pravdivýho, že mi přijde, žes to ani nenapsala. Pak si ale uvědomím, že jsi to ty a že ty to prostě napsat dokážeš:3
A se vším máš pravdu.

8 Lee. | Web | 9. may 2013 at 19:20 | React

Nejdřív ke komentáři:
Ano. Napsalas to, jako kdybych to psala já. Bloguji asi 8 let, měla jsem snad 1000 blogů a vždycky, vždycky jsem jednou skončila. Někdy po týdnu, někdy po měsíci, někdy po roce. Málokdy jsem se vrátila, většinou jsem prostě zakládala blogy nové. Ale teď, mi to přijde jiné. Přijde mi, že teď to má cenu. Protože až teď jsem zjistila, že se nevracím kvůli blogu, ale kvůli lidem, kteří mi u blogování chybí. Vrátila jsem se kvůli tobě a pár dalším..

Ano, vrátila jsem se mezi vás, blogery a doufám, že už neodejdu. Děkuji zase za pochvaly , neuvěřitelně mě to těší :'). Když já se naopak ohlédnu zpět, vzpomenu si na tebe. Z celého svého blogování na princess-alex si nejvíc pamatuji tebe. Tu holku, která mi psala pochvaly, pomáhala mi, když jsem nevěděla jak dál a byla tu pro mě. A jsi tu stále. To je na mém návratu to nejlepší :3. <3

Nechtěla bys mě vidět, jak jsem vypadala, když jsi mi odepsala. Doslova jsem mrštila notebookem na postel, a začala skákat 2 metry [ doslova, věř mi :D ] do vzduchu, tak, že ze mě byla sestra na prášky. I když mi to bylo v tu chvíli jedno. Protože Unicorn na mě nezapomněla. Awww. <3

Já děkuji za pomoc, pochvaly a kometáře. ty prostě víš, jak zlepšit náladu. Jsi úžasná. Nene, jsi dokonalá. Jsi prostě Unicorn. Má jednorožčí, blogová kamarádka, která je jedinečně úžasná. Jsi to TY. :)

Děkuji. Nemyslela jsem si, že bys mě ignorovala, vím, že ty jsi tak hodná, že bys to neudělala nikomu, ale přece jen. Někdy mám pocit, že tě taková nula jako já musí otravovat. No, kdyžtak si řekni ;):) Neboj, už odejít neplánuji. Protože jsem poznala podstatu blogování: Poznávat nové, skvělé a hodně lidi. + si psát deníček apod. ale to není nejdůležitější. A já mám to štěstí, že jsem mohla narazit na tu nejlepší, v blogovém světě: Na úžasnou, upřímnou, talentovanou a jedinečnou Unicorn. Mám já to někdy ale štěstí, fakt že jo :') ♥

Sluníčko? Ty jsi moje.. ani nedokážu napsat co. Jsi moje všechno na blogu. :3

A teď ke článku: Je to napsané úžasně. Nějdřív jsem nevěděla, jestli je to ve skutečnosti, nebo ne. Pak mi to ale došlo. Píšeš mi z duše. To o lásce. Vždycky všechno napíšeš tak nádherně. A z obyčejného tématu uděláš neuvěřitelně úžasný článek. Hlavně ten poslední odstavec. Nemám slov. Tvé psaní je vždycky hrozně .. odborné, nevím jak bych to řekla, ale zároveň tak lehce porozumitelné, a tak dobře čitelné. Máš prostě originální styl psaní. Jako nemá nikdo. A to je nejlepší. :3

Taky jsem dnes napsala krátký "zápisek" do deníku, na téma láska. Je podle mě docela hezký. No, myslela jsem si to. Jak jsem si přečetla tvůj článek, přijde mi to spíš jako kdyby to psala 5letá holčička. Nedá se, každý není tak talentovaný jako ty! :')

o to víc tě mám ale ještě ráda. <3

Jak vidím, hodně dlouhý komentář jsem napsala, ale já musela. Nejde to zkrátit, když chcete člověku napsat něco hezkého. Když chcete napsat pravdu..:')

9 Haň. | Web | 9. may 2013 at 21:04 | React

dobře, napíšu poslední komentář a vrhnu se na biologii, vytisknu četvu, připravím školu, sbalím si na víkend a napíšu další dva články na sobotu a neděli. a mám hodinu. jej, stíhám, fakt, že ano. :3

dneska mi to psaní nějak nejde, tak mě omluv, pokud budu psát nesmysly, nebo tak. ale píšu ti komentáře už po několikáté, tak bys mě aspoň v tomhle směru mohla znát a už jsi měla dost času si zvyknout na to, že to, co píšu, nedává smysl. :D

pár otázek ke komentáři:
tys jedla švába? :DD
kdo tě bodl nožem do břicha? jo, zažila jsi toho už hodně.

ono to možná není až zdravý, jak strašně závislá na tobě jsem.
něco mě napadlo. založím ti fanklub. no, to možná ne, nemám na to čas, ale.. mohla bych vymyslet jméno tvých fanoušků: Unicorner. nebo.. Niker. [proč v jednom je corner a v druhým Nike? :D] nevím, máš nějaký nápad? :D Unicornic! ((: co se ti líbí nejvíc? :D

a nech mě ti vysvětlit tu větu.. tedy, nechci tě nějak nutit do mého názoru, jen bych ti to ráda vysvětlila, pokud dovolíš. :3

"navíc, pokud neznáme bolest, smutek, lži, nedokázěme si cenit štěstí a opravdových přátel."
když jsem byla malá.. nepamatuji si to. ale stejně, jako jsem neznala smutek, lítost a nerozeznala jsem lži, stejně tak jsem si myslím neuvědomovala, že jsem šťastná.
myslím, že dětství máme všichni v jakési mlze a možná prostě to jen máme jakože.. si to nepamatujeme, ale máme nějaké hezké vzpomínky, a tak si prostě myslíme, že jsme byli šťastní. nevěděli jsme.
a nyní. dokážu si cenit mého upřímného úsměvu po všech těch předstíraných, dokážu docenit slzy štěstí, protože už tolik jsem jich proplakala kvůli rodině či jiným věcem, které mě naštvaly.
dokážu si cenit toho, že se cítím sama sebou, protože jsem zažila chvíle, kdy jsem se přetvařovala. užívám si chvilky, kdy se cítím jedinečná, protože si přesně pamatuji momenty, kdy jsem byla v koupelně a cítila se bezcenná, jako ten nejhorší člověk na světě.
dokážu si cenit toho, že jsem šťastná, protože si pamatuji ty noci, kdy jsem brečela do té doby, než jsem usla. protože si pamatuji věci, na které bych možná raději zapomněla.
a co je nejlepší pocit? když jsem ráda, že žiju a přitom na svém zápěstí vidím důkazy toho, že ne vždy to tak bylo.
až po těchto věcech dokážu ocenit všechny příjemné okamžiky, upřímné úsměvy, nezastavitelný smích, či okamžiky, kdy jsem tím, kým opravdu jsem.

10 wonderlanbitch | Web | 9. may 2013 at 22:19 | React

Umíš nádherně psát:)

11 • Theé | Web | 10. may 2013 at 15:17 | React

Poslední věta mě celou pohltila, nikdy jsem takovýhle slogan nebo výrok neslyšela jsem ráda, že jsi mi ho právě ty ozřejmila. Tento článek ve mě budí krásnou letní, jarní atmosféru, i když venku je pořád maximálně 15°C a pořád poprchává, tak já cítím tu rozpálenou lavičku a umím si to živě představit i u nás, jak tady máme takové lavičky a jak si tam sedám, přesně tak ostýchavě jako ty. Toho kluka si umím představit do detailů, ty vlasy a úsměv, musí být hrozně roztomilý! Láska je pro mě něco neprozkoumaného. Sama nevím jak ta pravá vypadá a přijde mi krásné, když to někdo už ví a snaží se mi to říct, i když vlastně neví jak. Dovedu si představit, jak nepopsatelný je to pocit štěstí. Ráda bych ho taky zažila i když nevím jestli jsem na to připravena, protože se cítím tak nenaplněna sebou, že nevím jak by se do mé duše nebo srdce vešel někdo další. Možná, až poznám toho pravého, že to přijde samo a že najednou budu plná, pocitů které mi byly doposud odepírány, to já nevím. Každopádně doufám, že to dopadne dobře. Je taky krásné, jak se z lásky stane přátelství a ne nenávist, jako u některých párů.

Ještě jedna otázka nakonec: On byl u tebe doma polonahatej nebo jak? :-D

12 Đenny | Web | 10. may 2013 at 18:35 | React

Krásně si to napsala ♥ uplně jsem se v tom článku našla! bylo to jak kdybych nějaké části psala přímo sama. opravdu nádherný článek, jako většina tvých článků se ti moc povedl :')
Myslím že mi nejvíc dala zabrat ta poslední věta. Donutila mě se nad tím zamyslet. A musím přiznat že to nebylo vůbec lehké, pořát tu větu nechápu. no, doufám že ji někdy sama pochopím i sama zjistím že je to pravda :)

13 rammy_s | Email | Web | 10. may 2013 at 19:31 | React

"Láska se skládá z jedné duše obývající dvě těla." - Říkala jsem, že všechno, co řekneš, je strašně inspirující a něčím výjimečné. Jen tak jsem čučela na filmy a přestalo mě to bavit. Takže jsem vytáhla notebook a zkoumala různé stránky. A pak jsem si vzpomněla na tebe a tvoje neskutečně zabavující články.

Ještě, že mě to napadlo. Tenhle článek mě dostal. Jak bylo v několika předchozích komentářích, v úplně normálních chvílích dokážeš myslet na takovéhle věci. Obdivuju tě a to neskonale moc. Já většinou myslím na úplně puberťácký věci: "V kolik mám bejt doma?", "Je sexy.", "Co je asi novýho na facebooku?". A tady je vidět, že jsi zvláštní, výjimečná.

Nemám víc, co bych k tomuhle článku řekla. Jen mě zase dostal. Už si na to pomalu začínám zvykat.

14 mine-version | Web | 10. may 2013 at 19:53 | React

To je tak úžasně napsané ! Úplně z toho článku sála ten jarní a jestli to můžu říct, tak láskyplný nádech a jsem z toho nějaká paf. Ta poslední věta je úžasná a když se zamyslím, tak máš naprostou pravdu, ve všem. Je to fakt úžasný. Nikdy mě nebavilo číst dlouhé články, ale když si čtu ty tvé přijde mi, že nechci aby skončil. Tak se do toho začtu, že mě mrzí, že už je konec. Opravdu nádhera !!

15 Jani :* | Web | 10. may 2013 at 20:33 | React

Strašně bych ti přála, aby jste se daly dohromady.

16 Claire Drayen. | Web | 10. may 2013 at 20:43 | React

Moc krásný článek :)
Miluju ten nadpis a poslední větu celého článku. Naprosto souhlasím i s posledním odstavcem, s tím, že pokud člověk naši lásku opětuje, počká na nás, to je fakt krásný. Moc ti přeju, aby pokud opravdu chceš a jestli k němu pořád něco cítíš, aby jste se k sobě třeba vrátili, ale hlavně aby to pořádně za něco stálo :)

17 • Theé | Web | 10. may 2013 at 21:26 | React

Krásný nový vzhled zlato! :-*

18 Claire Burn | Web | 10. may 2013 at 21:34 | React

Ach...tie tvoj elčánky sa tak krásne čítajú. Presne vieš opísať situáciu. Chápem ťa, viem ako sa cítiš..Chcela by som veľa veci zmeniť,prekonať ich. Odohnať hanblivosť i strach. No nedá sa to.
Obdivujem ťa. Píšeš nádherné články ;)

19 Budside | Web | 10. may 2013 at 21:58 | React

Máš opravdu výjmečné články :) Už dýl je čtu :)

20 Budside | Web | 10. may 2013 at 22:29 | React

S těma nohama máš pravdu ale ten zadek má úžasnej :) A nemáš zač :) Tvé články jsem četla už déle než jsme si založila blog :)

21 • Theé | Web | 10. may 2013 at 22:38 | React

Jsi Sexy :-D

Ano změna, zase. A ano, ikonky jsou tvoje a už, už tam jdu nacpat někam tvůj zdroj neboj. :-)

Ach, nepopisuj ho nebo se tady rozteču a začnu na tebe žárlit a to já dovedu. Dělat scény na veřejnosti to je moje silná stránka, i když je to jedna z těch stránek, které na sobě tedy nemám ráda, radši bych je neměla. Ale genetika je neúprosná.

S tím přátelstvím máš asi pravdu, taky bych to nedokázala. I když teď si dost protiřečím, tím minulím a tímto odstavcem. Jsem typ člověka, který jedná bezmyšlenkovitě a náhle, nakonec mě to mrzí. Chtěla bych to vrátit, ale už to nejde. Jsem jako blesk ( Dnešní hokej stál za hovno BTW :-DD)

Chápu tvoji teorii lásky. Jsem přesný opak tebe, nad ničím nepřemýšlím a do vztahu letím po hlavě, ale po rychlém letu následuje zákonitě pád, tudíž jsou moje tzv. 'vztahy' dost rychlé a ani nevím zda se tomu dá říkat vztah, když to má 72 hodin a nakonci jsme oba zdrcení a napokraji sil.

Zase si to nepřeber jako, že jsem k_____, protože to ne! Sice do vztahů lítám po hlavě, ale takový jeden vztah mám tak jednou za rok, takže jsem docela mimo.

Jsi úžasná! :-*

22 Ter. | Web | 12. may 2013 at 13:21 | React

Tak hezky se to čte, obzvlášť když je to něco ze života toho, co článek vytváří. Líp se do toho vžívá, když autor ví o čem mluví. Nádherně napsané. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.