Telefonní seznam

4. may 2013 at 22:29 | Unicorn.
Seděla jsem na kožené sedačce v bytě Adamova staršího bratra Tomáše. Na konferenčním stolku bylo pár zbytečných časopisů, ovladač a keramický popelník. Celý byt voněl devadesátými léty a obraz nad velkou plazmovou televizí mě děsil. Brouzdala jsem po místnosti, zatím co se ti dva dohadovali v kuchyni. Vše mělo své místo a o tom vypovídala i značná vrstva prachu. Na jedné z vratkých poliček ležel starý telefonní seznam. Byl zaprášený, téměř nedočtený s datem 2005.

Posadila jsem se na kávovou sedačku a začala jsem si telefonním seznam prolistovávat. Nejprve rychle, poté jsem se zaměřila na písmeno T. A vyhledala své příjmení. Bylo tam hned několik stejných příjmení s křestními jmény jako Otta, Dagmar a pak Libor, tedy můj táta. Telefonní seznam, uvnitř schovává tisíce jmen, desítky rodin a párů. Napadlo vás někdy, jaké by bylo každého jedince obvolat a popřát mu úspěšný den nebo krásné prožití svátků? Nebo popovídat si s důchodkyněmi o jejich šikovných vnoučatech a říct vtip pro zlepšení nálady někomu, kdo je smutný?

Bylo nám přiděleno tolik výjimečných schopností. Nejsme němí, jako zvířata. Můžeme promlouvat k lidem. Zkuste občas prodavačce v supermarketu popřát pěkný den a usmát se na ní. Po stovce zamračených zákazníků, to určitě ocení. Zkuste za jeden den sdělit, co nejvíce upřímných komplimentů. Když uvidíte někoho ustaraného, zeptejte se, co ho trápí. Ale především, pomáhejte i tam, kde žádné lidské oko není schopno dohlédnout. Neuvědomujeme si, jaký dopad na společnost mají naše činy, činy jedinců. Jak dokážou potěšit maličkosti.



Telefonní seznam je jako společnost, ve které žijeme. Vidíme stovky lidí, každý zvláštním způsobem divný a obyčejný. Každý člověk z toho davu lidí má vlastní hodnotu a cenu, kterou vystavuje. Jako mince. Jedna strana nám ukazuje cenu mince, druhá nám prozrazuje datum výroby. Nehledě na to, kolikrát mince ležela na zemi, pokaždé ji někdo zvednul a nikdy neztratila svou hodnotu, ani mince z roku 1993. Stejně tak, jako my. V telefonním seznamu vidíme seznam jmen, jako Karel Novák, Alžběta Černá a pak vidíme své blízké, jako já viděla svého tátu. Co se změnilo?

Je přirozené, že si lidi spojujeme s tím, co o nich víme. Cizinci se stávají podivíny. Inženýry pokládáme za ňoumy. A jména, která se nedají vyslovit, si spojujeme s čínskými obchody. Představte si sami sebe v davu lidí. Čím se od nich lišíte? Barvou vlasů, pleti, výškou, tloušťkou? Člověk se narodil každému rovný, ať je vysoký nebo malý, tlustý nebo štíhlý. To, jakou má hodnotu, si buduje už od svého prvního nadechnutí. To jakou má cenu, však určujeme my, pozorovatelé. Člověku, který může mít vřelé srdce a čisté úmysly, můžeme křivdit díky tomu, co si myslíme. Zapomeňte na to, co se vám nelíbí, čeho se obáváte. A soustřeďte se na to, co vás oslnilo. Už to vidíte?

Vidíte člověka jako každého jiného. Někoho kdo si zaslouží lásku, objetí a laskavá slova. Někdo, kdo má stejné potřeby jako vy. A záleží jen na vás, zda ke všem lidem budete chovat úctu. I vy se občas ocitáte ve společnosti, která o vás nestojí. Ve společnosti, která vás nevítá a shazuje vás do nižší vrstvy. Stačí, aby se našla jedna osoba. Člověk s úsměvem hřejícím jako slunce. Očima vidícíma skrz vás. S někým, kdo ocení vaši hodnotu, namísto ceny. Stačí jedna maličkost a váš život je veselejší. Jak tak, nad tím přemýšlím, asi půjdu opravdu obvolat několik jmen s telefonního seznamu.
 

1 person judged this article.

Comments

1 Appy | Web | 4. may 2013 at 22:50 | React

Zavolat někomu neznámému ze seznamu mě ještě nikdy nenapadlo. Asi se moc zaměřuji na tu část lidí, kteří o úsměv nestojí. Třeba právě v tom obchodě.. Snažím se být milá, ale prodavačka mi nakonec stejně neřekne ani dobrý den a vychrlí pouze cenu..
Jdu si prolog hned přečíst, protože to zní podle popisu moc zajímavě! :)

2 Denn Kamze | Web | 4. may 2013 at 23:08 | React

Krásně píšeš :)
A máš super blog :)

3 Infinity | Email | Web | 4. may 2013 at 23:10 | React

To jsi napsala zase tak úžasně, že jsi mi vzala všechna slova snad. :-)
Snažím se být na lidi milá a uvědomovat si to, jak se asi cítí, na co myslí. Snažím se být empatická, ale někdy se mi nelíbí ta česká povaha, že si myslím, že by mi ani ta prodavačka za tyto vlídná slova nebyla vděčná. Mám strach, že lidé mou snahu o to, být milá odvrátí.
Možná, že za těch 20 let, co jsem na světě, mě už tolik lidí zklamalo, že přestávám věřit v ty ostatní, dobré duše.
I když naštěstí tady ty dobré duše jsou a jsou tu lidé, jako jsi ty a to je stále důvod k tomu doufat, že jich bude víc a víc.
Ten prolog jsem si už přečetla. Je to boží, prostě nemám slov k tomu, jak píšeš, je to dokonalost ve slovech poskládaná do vět. Nejvíc se mi líbila ta část, kdy si povídala ta dívka s chlapcem a jejich rozhovor byl takový nesmělý, ale zároveň tolik sladký. :)

a opět ti děkuju za nádherný komentář. Je to neskutečné, jak mě dokážeš pokaždé tak moc potěšit. :*

4 N. | Web | 5. may 2013 at 7:25 | React

Moc krásně jsi to napsala, zase:)
Asi si to přečtu ještě jednou, protože jsem to četla tak rychle a bez dechu, že mi z toho hodně věcí vypadlo...:D
V tom druhým odstavci - strašně často nad tím přemýšlím:) Jednou jsem už i nějaký číslo vytočila, ale zvedl to nějakej nevrlej chlap, tak jsem to radši zase položila...

5 on-hungergames | 5. may 2013 at 8:26 | React

Páni, mám teď hlavu plnou myšlenek, všechno to zhodnocuju a tak. Samozřejmě máš pravdu. Pravdou, kterou ještě nikdo nevyslovil a navíc úžasnou myšlenku. Když se totiž budeme na lidi kolem víc usmívat, i my budeme stastnejsir. Problém je, že já nejsem zrovna typ, který by se v kazdé situaci usmál a popřál všem skvělý den.
Jinak vážně úžasná myšlenka, nechápu jak tě to mohlo napadnout :D obvolat celý seznam bych ale taky chtěla zkusit :) jenže si myslím, že by mi lidi zavěsili...

6 Claire Drayen. | Web | 5. may 2013 at 8:28 | React

Ten komentář nad tímhle jsem psala já, promiň, zapomněla jsem to odhlásit :D ještě alespoň teda připíšu, že si hned jdu přečíst prolog :)

7 Jass | Web | 5. may 2013 at 9:03 | React

Och-môj-Bože! Ty si práve napísala príbeh o telefónnom zozname, a bolo to krásne! :) Ty si na mňa dala! :D Vidíš, si spisovateľka, veď si napísala o telefónnom zozname, a aj sa to dobre čítalo a nechýbala troška tvojich múdrostí, čo ma nehorázne potešilo!! :3

ODKAZ PRE VŠETKÝCH, KTORÍ BUDÚ ČÍTAŤ MOJ KOMENTÁR:
Prosím, prečítajte si prológ, na ktorý dala Unicorn odkaz a rozširujte ho do sveta, lebo budem nútená použiť vzducholoď- Unicorn, ty vieš o čom hovorím. :)

A k tvojmu komentáru: Vieš ako sa mi uľavilo?! Chcela som ťa poprosiť, či by si sa o LA nemohla postarať ty, ale nechcela som znieť trápne. :) Zopár vecí ohľadom toho ti napíšem na fb.

Myslím že tie slová robia problémy každému, veď načo by nám bolo vedieť ako sa volá hento a tamto z biológie a toto a tuto z vojenskej terminológie?! :D Nebudeš predsa vedkyňa a dúfam že ani vojačka. :)

*unicornhug* malo minule úspech, posielam ti trojitú dávku :)

Fíha, s tebou by bolo zaujímavé bývať, ale budeme tam asi štyria, lebo chceme s Haň bývať spolu, ale to ti snáď nevadí! A ešte by som chcela mať za spolubývajúceho týpka ako Sheldon <3 :)

8 Hani | Web | 5. may 2013 at 12:01 | React

Bereš mi má slova z úst. Taky se snažím myslet na ostatní, až někdy zapomínám sama na sebe a laskavost, kterou jsme jim prokazovala staráním se o ně a jejich problémy se mi nevrací. Společnost je nastavená na nějakém podivném stupni a já nikoho nechápu. Ale vidím, že nejsem sama. Já když vidím někoho z mé třídy, o kterým třeba vím, že pije alkohol, okamžitě si to samé pomyslím i o lidech, kteří jdou s ním. Jooo, pak se cítím sama, protože nejdu s nima. Zato mne snad čeká plnohodnotnější život, alespoň v to doufám.

Já jsem taky dlouho po nikom netoužila, ale teď se mi to vrací... i s úroky. Teď mám na kofolu chuť. Ajajaj, to si asi pro ní dojdu. :D Tos napsala jak takoví ti chytrolíni u táborku. :D
Ne, já z mostu skákat nebudu, nikde u nás vysoký most není a takové věci nedělám. Chtěla jsem tím vyjádřit, že co je ve snech, není ve skutečnosti, ale myslím, že to chápeš. :)
Nemáš vůbec zač, jakmile někdo jednou tvé články začne číst, tak nemůže přestat. :) Já jsem sluníčkoo? Červenám se. :D Speciálního? Nemám nic speciálního, ale to, že to chceš taky mi hrozně moc lichotí, od někoho, kdo píše tak úžasné články. *_*

9 Carol.✝ | Web | 5. may 2013 at 12:25 | React

Ahoj, moc se mi líbí tvůj styl vzhledu nemohla by si mi ho taky takhle udělat? :)

10 Vendy | Web | 5. may 2013 at 12:44 | React

Tvůj dnešní článek je hodně dobrý, zprvu to vypadalo jako povídka, a vlastně je to úvaha. Máš dobrý styl psaní, a zajímavé téma. Co lidí chodí kolem nás a nic o nich nevíme. Nevíme dokonce ani o našich sousedech, a co se městských lidí týká, tam to platí dvojnásob.
Dívala jsem se i na tvou novou povídku (nebo spíš počátek nové knihy), dobrý nápad, zkusit ji napsat jako online knihu, na tento způsob se zaměřuje čím dál víc lidí. Je to logické, kde vzít peníze na vydání knihy nebo přesvědčit nakladatele, aby knihu vydal? I Rowlingová musela obejít několik nakladatelství, než přišla na někoho, kdo to riskl - a ten někdo si teď mne ruce, a ti předešlí si můžou rvát vlasy. Ale to jsem odbočila...
Píšeš dobře, máš styl. Ale všimla jsem si několika drobností, které by se daly upravit. Jiný výběr slov, podstata by byla stejná.
Zkusila jsem dvě na ukázku, ale nenutím tě, abys to přepisovala jen kvůli tomu, že jsem to tu naťukla:

Zalekla se a hlasitě zvolala „Můj náhrdelník, zapomněla jsem si ho sundat.“.
Zkusila bych to přepsat třeba takto: zalekla se. "Sakra (hergot, kruci, do hajzlu), zapomněla jsem si sundat náhrdelník", přecedila přes zuby...

Otevřel své velké tmavé oči a pohlédl na svět s jistou myšlenkou, že ta úchvatná dívka, kterou poznal předchozí noci, bude už zřejmě dávno někde pryč. Pozvedl svůj svalnatý hrudník z postele. Dlaněmi si protřel své oči a pomalu odkráčel ke skříni...

Tady dáváš hodně slovo své, podle mě zbytečně. Otevřel velké tmavé oči, dlaněmi si protřel oči...
Pozvedl svůj svalnatý hrudník z postele bych nechala, to se mi jeví v pořádku.
Leda bys to tak zamýšlela schválně, to je pak něco jiného... :-)
To jsou jen takové detaily, jestli to chceš nechat v původní podobě, nechej -je to tvoje. :-)

11 Carol.✝ | Web | 5. may 2013 at 12:49 | React

Dobrá klidně .) Ale mohla by jsem si tam aspoň dát takový ty srdíčka jak si měla u Affs?

12 Carol.✝ | Web | 5. may 2013 at 12:53 | React

[11]: a jaký máš email, aby jsem ti mohla poslat heslo?

13 Carol.✝ | Web | 5. may 2013 at 13:40 | React

Už sem ti heslo poslala :)

14 Ghloeé | Email | Web | 5. may 2013 at 14:17 | React

Zdravím Unicor. :)
chci se zeptat, kdo Ti dělal design?.. myslim ten, jak jsi tu měla tak před 3 měsíci.:)

15 • Theé | Web | 5. may 2013 at 14:35 | React

Prosímtě! Můj vzhled je hrozný, ten tvůj je naprosto perfektní! Ty barvy, menu, obrázek prostě všechno, takže spíš já asi brzo zase změním ty kytky. -_-

Souhlasím s tebou, že někteří lidé (občas i jedna moje kamarádka) se prostě pohádají o nesmyslných věcech a pak přijdou, a i když v té hádce neměli pravdu tak se dožadují mojí omluvy, to je ta chvíle kdy bych je nejraději házela z okna nebo z letadla bez padáku, pak si ale uvědomím, že to je prostě jejich povaha, kterou já asi nezměním a tak se snažím raději změnit sebe - abych nebyla tak hádavá a paličatá. Někdy je lepší nic neříkat, než potom trpět takovými představami. ( Zase mimo téma)

Mám taky takové kamarádky, kteří prostě něco řeknou, pak se omlouvají do aleluja, ale druhý den to udělají znovu, nevím v čem naše přátelství tedy spočívá, protože mě, dělání jim vrby kde se můžou vybrečet už nebaví. Ať si laskavě hledají nějákého jiného naivního člověka na kterého řvou, že je to největší retard světa, blbeček a nevím a ani nechci vědět co dalšího. Pak přilezou a znovu se na tebe přilepí jako žvýkačka.

Běhání se sluchátkama v uších mi pomáhá zapomenout a taky chodím proto abych se vybila a načerpala nějákou tu inspiraci k dalšímu článku nebo na slohovku nebo tak něco.

Fandění, ach drahá Unicorn, kdybys věděla jak jsem tady včera řvala na ty naše pitomce hokejisty. To by ses mě asi až zalekla. Když fandím tak pořádně, řvu a lítám po celém baráku jak magor, ale stojí to za to. ( Miluju hokej! ♥)

Ale! Zase se červenám jak si na mě hodná a vymýšlíš si takové věci jakože jsem užasná - nejsem, ty jsi! Jsi taková neskutečná, ani nevím jak tě popsat, jsi asi nejčistší člověk jakého jsem měla možnost poznat. Jsem ráda, že jsi tady! Mimoto, taky jsem navštěvovala tvůj blog, ale jak jsem psala neměla jsem něják čas ani nápady co psát k tvým brilantním článkům :-)

Já mám taky takového kamaráda, ale prostě je mi trapné mu po 5 (?) letech kamarádství něco říkat, že se mi líbí nebo tak, protože by to určitě byl konec kamarádství a to já zase nechci, takže rozumím v jak prekérní situaci se nacházíš, jako já. Jsme sestry! :-D

Myslím si, že o tebe by mělo zájem kterékoliv nakladatelství! Jsi neskutečně talentovaná, mladá spisovatelka! Když to tam nepošleš ty, tak to udělám za tebe a máš to :-P

Jak tak čtu o tom tumblr, jdu na to! Musím si ho zase obnovit :-) Ani já bych na tebe nezapomněla, jsi úžasná!

Teď k tvému článku.

V prvním odstavci se mi neskutečně líbí jak jsi popsala prostředí domu/bytu. Vždycky když čtu tvoje povídky, příběhy, úvahy tak se do děje tak ponořím, že cítím ten pocit, jako bych tam seděla. Na té zapadlé, starší sedačce a koukala před sebe na žlutě, dříve bíle natřenou zeď, na které byl pověšen obraz, abstraktní a křiklavý, děsivý. Uplně to vidím.

Toto taky občas dělám, sednu si k seznamu, který nám doma leží už od doby kdy jsem byla dítě s otlučenými koleny. Občas jenom tak přejedu rychle a vtáhnu do sebe tu vůni, neznámých a cizích lidí, kteří snad ani nevědí, že existuji. Je to zvláštní vědět, že nejsem jediná se svým jménem.

Se třetím odstavcem jsem se zamyslela, kdy jsem někoho naposledy pochválila a pomohla mu. Ani si to nepamatuji a myslím, že nejsem jediná. Člověk by asi měl pomáhat, svým rovným. Měl by se starat o to, co se děje s ostatními a třeba by pochopil, že není sám a tím jak pomáhá, usmívá se na svět, tím si zajišťuje přátelé nebo známé, které si ho budou pamatovat, jako toho usměvajícího. Když on bude mít trable, tak k němu může a je velká pravděpodobnost, že se tak stane, ten člověk, pán, slečna, kdokoliv komu pomohl přijít a pomoct naoplátku a to je podle mě to nejhezčí na přátelství, lidskosti. To z nás dělá lidi, pomáháme si.

Poslední tři odstavce jsem přečetla souvisle a uvědomila si, jak to myslíš. Tedy myslím, že to chápu. Každý jsme jiní a přesto jsme stejní. Všichni se snažíme dostát svého cíle, nebo cíle co po vám rodiče, učitele, kdokoliv vyžaduje. Snažíme se a i když není každý den skvělý, tak víme, že ty dny zase nastanou. Ty kdy vám někdo pochválí oblečení, řekne že jste roztomilá nebo třeba i maličkosti jako je například požádání o  pomoc s domácím úkolem, se slovy- ty to umíš nejlíp! Takovéhle dny, jsou ty nejhezčí a i když si to neuvědomujeme tak těm lidem, sobě rovným jsme vlastně zlepšili den.

K prologu.

Už jen to jak jsi to tady objasnila mi dost pomohlo a nalákalo mě to se tam vážně podívat.

První odstavec je parádní! Moc se mi líbí takovéhle příběhy, kde je prostě i něco jako sex, i když to tam není napsané takhle natvrdo. Přijde mi, že uplně vidím tu atmosféru, jak tam leží, ruce propletené a ona si na něco vzpomene a už sice pomalu a nerada odchází.

Katherine? Já myslela, že se jmenuje Aubrey, no už mlčím a jedu dál. Týjo, tak to je hodně hustý, je to krásný. A, to mi připomíná Pretty Little Liars, ale určitě to bude jiné, je to zatím parádní!
Po dalších odstavcích jsem mírně zmatená, to jakože tam měl dvě holky? Něják jsem se do toho zamotala, snad se vymotám. Aubrey, Dave, Katherin ... ojojoj!

Už začínám rozumět, ona neodešla pryč, jen šla do kuchyně mu něco udělat k snídani, to je roztomilé! To jak jí popisuješ, musí být strašně krásná, pihatá brunetka, menší, nádherná! Já mám tak bujnou fantazii! ;-D

Ten krásný sarkasmus a ta roztomilost s jakou Aubrey mluví, to je tak kouzelné! Uplně jí tam vidím, jak stojí na plovoucí podlaze, v těch šatech s pánvičkou v ruce a jen tam tak pobíhá a klape svými podpatky, mezitím co Dave nedává ani najevo, že má lehkou kocovinu. Promiň, že ti zasahuju do děje, jsem hrozná. :-D

Tak ten konec je bezkonkurenční! Ale ona a Dave se uvidí znovu, že jo! Určitě musí, nebo ne. Rozhodně se mi moc líbí, jak sis naštudovala ten New York a teď nám neználkům ukazuješ, kde co leží. To je krásné. Moc se těším na další část, doufám, že již bude brzy, protože tohle vypadá jako naprosto parádní knížka! Ten děj, ty postavy, ten popis, ty pocity, to všechno! Jsi dokonalá jak dokážeš tohle, takhle napsat, obdivuji tě ♥

Doufám, že jsem tento článek pochopila správně a promiň za tak dlouhý komentář, snažila jsem se zkracovat ;-D

Jenom, nepovedlo se mi napoprvé odeslat komentář, tak najednou předemnou dalších 5 lidí a změna vzhledu, jsem se lekla :-D

16 • Theé | Web | 5. may 2013 at 14:35 | React

[15]: No doprdele :-D
to už se jinak říct nedá. :-DD

17 Marina Del Morconella | Email | Web | 5. may 2013 at 16:39 | React

Si úžasná unicorn ! Veľmi sa mi páčia tvoje články a celkovo blog ... tento článok je obzvlášť nádherný :) Budem rada ak ma poctíš svojou návštevou na mojom blogu a zanecháš nejaký komentár. Pridám si ťa medzi obľúbených.

18 Cathy | Web | 5. may 2013 at 17:46 | React

Četla jsem to jedním dechem , co víc k tomu říct . Naprosto s tebou souhlasím !! ;) Mělo by být víc lidí , jako jsi ty . Je vidět , že to máš v hlavě srovnaný :)

19 Džejn | Web | 5. may 2013 at 18:52 | React

Nikdy som sa nad niečím takýmto nezamýšľala. Iste, každý je si rovný. To sa nám snažia vtĺc do hláv už od základnej školy možno aj škôlky.
Myslím, že s láskavosťou dôjde človek ďalej, pretože to v dnešnom svete už pomaly nikto nečaká. Alebo možno len ja mám škaredé predstavy o tom ako to tu funguje.
Jednoducho máš pravdu.

20 Elee | Web | 5. may 2013 at 18:58 | React

:o Páne jo!

Hned jak jsem uviděla popis toho pokoje a ty vůně!Hned jsem se vžila a to doslova do té situace! Jak sedím na tom gauči či křesle a svírám si ruce na klíně! Jako bych tam seděla já!

Abych řekla pravdu nikdy by mě nenapadlo to takhle popsat a už vůbec né někomu volat!Telefonní seznam :) tak ten už nemáme,bohužél pevná linka,je skvělá věc,ale nikdy mě nenapadlo všem zavolat. Když tak uvažuji bylo by to báječné,kdyby jsi mi z ničeho nic jen tak zavolala! A popřála mi třeba "hezký den". Mě teda potěší a to mi věř každý hovor. Prostě mě někdo potřebuje a nebo jen tak zavolá! Což je v této době nemožné. "Kdo by přece jen tak utrácel za kredit či paušál?" Kde jsou ty doby volnosti?! A věř mi já bych klidně zavolala!

A osloví nás někdo jen tak v supermarketu? Někdy jen ten neviný úsměv může vykouzlit tak dobrou náladu,že.. je to skoro slovy nepopsatelné. Ovšem jsou i lidé co dokážou naštvat a pak už je to někde! Každá chvilka štěstí je křehká!

Mince-nikdo se nedívá jak stará je a kolik lidí ji drželo a vůbec,už vůbec se nad tím nezamýšli.Ano káždý má svou hodnotu a nikdy už nezmizí,prostě ji má a nemůže jen tak říct že se nemůsel vůbec narodit. Jednou je tu tak už nic nenadělá :D (při horší stránce)

Všem záleží navzhledu! A to je špatně! Co má vevnitř už nás nezajímá! Ale to je ohromně špatně!Jsme všichni lidi! A nezáleží na tom kdo má a nemá dlouhé vlasy! Přesně tak,lépe bych to nevystihla!

A víš že jsi mě zrovna nakopla k lepšímu dni,měsíci a celého života?Vystihla si to všechno tak..! Prostě si úžasná tvé povídky jsou tak pravdivé že fakt brečím!♥ Fakt poklona. :) Si meggggasuprová a už snad nemusím nic dodat!

Nádherné...Čekám na další díl,dneska normálně neusnu ;)

21 Haň. | Web | 5. may 2013 at 21:41 | React

zlatíčko, opravdu nechápu, jak to dokážeš takhle popsat. děkuju Jass za nápad s telefonním seznamem, tohle je dokonalý článek. :3

je úžasné, jak jsi popsala tu scénu, dokázala jsem si to živě představit. :3

dnešní problém je ten, že si lidé neuvědomují, jakou sílu slova mají. neuvědomují si, že slova dokážou potěšit nebo udělat radost a používají je jen, aby toho druhého ranili.

nikdy bych nevěřila, že někdo dokáže mít všechny články s takovou hlubokou myšlenkou. ale ty ano.
vždycky mi tím článkem dáš naději. ani nevím proč, ale je to tak. :3

promiň, ten komentář je kratší a ani jsem moc neodpověla na ten tvůj dlouhý komentář z minula, ale ještě se musím kouknout na ten dějepis. (;

22 nely | Web | 6. may 2013 at 10:39 | React

Vážně úžasný článek. Nevím jak to okomentovat,prostě píšeš nádherné články.

Normálně jsem se do toho vžila!:-)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.