MYSLÍM SI, ŽE UŽ TO NEMÁ CENU

4. april 2013 at 20:51 | written by Unicorn

"Jen zavři své oči, všechno bude v pořádku."

Cítím nenávist, vztek, strach, žal, ztrátu…ale nakonec láska opravdu hory přenáší. Jsem zrazená, ztracená a odmítnutá.
Jeho silné paže se vinuly kolem mého bezmocného těla. Dlaněmi mi lehounce přejížděl po zádech. Poté mě něžně políbil na čelo, rozechvěla jsem se. Poddala jsem se hlasitému pláči. "Všechno bude v pořádku," věrohodně opakoval.

Lidé přichází a zase odchází, téměř stejně jako postavy z oblíbené knížky. Když jí posléze zavřete, postavy vám již řekly své příběhy a vy začnete znovu s jinou knihou, s úplně novými postavami a dobrodružstvím. Pak zjistíte, že jste se zaměřili na postavy z minulosti a proto miluju knihy. Okamžik, kdy jednu otevřete a ponoříte se do ní. Můžete utéct od světa do příběhu, který je mnohem více pozoruhodný, než kdy vy můžete být.
Potřebovala bych na chvíli uniknout. Od věcí, které se změnily. Lidí, co jsem ztratila. Od zjištění kolik z toho byla moje chyba.

"Myslím si, že už to nemá cenu," pronesly jeho úzké narůžovělé rty, jež se často přetvořily na kouzelný úsměv se slabými vráskami pod očima.
"Dobře, jak myslíš," šibalsky jsem se usmála. Jemně mi projel dlaněmi mezi vlasy a zdvořile se naklonil k polibku, který jsem radostně přijala.
Náš vztah je utajovaný. Vidím ho přes halu, opírá se o skříňku, v košili, kterou tak miluje a způsob, jakým si kouše spodní ret. Najednou uvidí mě a usměje se. Usměje se, jakoby všechen ten hluk zanikl a jediné, co si přeju slyšet je, jak vysloví mé jméno.
Když mi naposledy řekl větu - Myslím, že to nemá cenu, co doopravdy znamenala, bylo - Miluju tě.

Chvílemi jsou v našich životech momenty, kdy být sám sebou nestačí. Kdy je naše největší síla, zároveň naší největší slabostí. Ale když se jednou zamilujete, nejsem si jistá, jestli to ze sebe dokážete setřást. Láska vás donutí přijmout osobu, kterou milujete a přijít na způsob, jak s ní prožít zbytek života. Ukázala jsem laskavost, odpuštění a soucit a to vše pro něho. Ovšem, teď když je vše řečeno a uděláno. Jediné, co bych si přála víc než jeho, je pouto rodiny.
Protože, když ztratíte někoho, koho jste milovali, jediné co vám po něm zůstane je díra ve vašem životě, kde byl někdo, o koho jste se dříve starali.

Část ze mě, to chce ukončit. Ta druhá, chce být zachráněna. Bojovala jsem, tak tvrdě. Podařilo se mi odolat. Ale jaký to má smysl? Nikdy nebudu mít to, co si přeji. Nikdy nebudu tím, čím chci být. Nejsem sama sebou a chybí mi to. Chybí mi to víc, než cokoliv jiného na světě. Je to mé tajemství. Ale je tu jen trocha bolesti, co můžu snést.

Poznámka autora: Je to útržek z příběhu o dívce, která přemýšlí nad jejím životem po smrti někoho blízkého. Během jejího příběhu je přilnutá k jejímu utajovanému příteli, který jí neustále utěšuje. Přirovnání ke knize jen poukazuje na to, jak moc pro ni ztráta milované osoby znamená, jak moc jí i přes novou kapitolu jejího života postrádá. Dává si za vinu, že se k dané osobě během jejího života nechovala lépe. Poprvé po dlouhé době přiznává, že lidem, kteří jí milovali, nevěnovala pozornost, zatímco klukovi, který jí miluje, jen když se to hodí, zaprodala celé své srdce. Pointou je, že láska je jeden z nejsilnějších pocitů v našem životě, avšak láska musí být opětovaná, neustálá. Ti, které milujeme nás z části - definují a vytváří náš život. Občas to, co pro nás znamenali, zjistíme, až když nám po nich v srdci zůstane nevyplněné místo, kde kdysi bývali.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 michaeela | Web | 4. april 2013 at 21:11 | React

Neskutečný. Tak krásný a zaroven desne smutny. Vsechno tady ve me probudili nejake spici myslenky a milion vzpominek. Zivot je plny lzi a jen malo kdo kdy rekne pravdo. Malo kdo kdyz rekne zustanu s tebou tak zustane.

Never say never honey. I kdyz je pravdou ze nikdy neni nic podle nasich predstav. Ono bude zase lip.

2 Gabriele | Web | 4. april 2013 at 21:17 | React

Súhlasím s komentom nado mnou. Krásne a smutné. Máš super blog a rada si prečítam ďalšie tvoje články :)
Držím palce

3 Claire Drayen. | Web | 4. april 2013 at 21:25 | React

To s tím přecházením od jedné knížky ke druhé, já to nesnáším :D nesnesu, že postava, kterou jsem si tolik oblíbila je najednou pryč, že už se víc nedozvím. To je důvod, proč jsem ještě nedočetla poslední díl Hunger Games, prostě nechci aby to skončilo.
Překrásně napsané jako vždy :)

4 Unicorn. | Web | 4. april 2013 at 21:30 | React

[2]: Velmi moc ti děkuju. Je mi líto, že mi nejde zobrazit tvůj blog, kvůli špatné adrese. :) Tak alespoň, takže ti chci poděkovat.

5 Haň. | Web | 5. april 2013 at 9:32 | React

v některých článcích nevidím jasný smysl, neber si to špatně. ale přijdou mi tak reálné, skutečné, pravdivé, že bych je dokázala číst pořád dokola.
nádherně píšeš, je vidět, že to jde z tebe.

(u minulého článku ode mě máš taky koment.)

6 Jani :* | Web | 5. april 2013 at 11:22 | React

Nikdy nebudu mít to, co si přeji. Nikdy nebudu tím, čím chci být. Nejsem sama sebou. A chybí mi to. Chybí mi to víc, než cokoliv jiného na světě.
↑ toto jsou tvoje slova zlato tak bud sama sebou :) pokud budeš chtít dokážeš to, víš ono je to tvůj život a nikdo ti do něj nemůže mluvit, s tím že když 20 lidí bude pro, tak se k nim nepřidávej pokud jseš proti, ty máš svůj názor a já to vím, ty bud sama sebou, pln si svoje sny, neříkám, že ti každý vyjde, ale zkus to :) je to lepší zkusit než se pak užírat, že jsi to nezkusila :)
Z moji vlastní zkušenosti, člověk děla chyby a jak se říka "i pád na držku je krok dopředu" víš kolik já jich měla moooc :) a za každým jsem ráda, už vím že ty chyby neudělám a pokud ji udělám podruhé potřetí, tak po 4 už ne :)
no a můžu ti říct, jak je mi 18, tak si začínám plnit svoje sny :) a můžu ti říct, že je to strašně fájn pocit :)

7 Jass | Web | 5. april 2013 at 15:25 | React

Asi najhorší článok, aký som kedy čítala. Vytratila sa z teba všetka originalita, sú to len bláboly.

PRVÝ APRÍÍÍÍÍÍL! :) Je to jeden z najlepších článkov, aké som u teba čítala, klasicky originálne, zmysluplné, na zamyslenie a zároveň romantické (teda aspoň mne sa zdalo :D).

Vieš, nie že by som si toho zažila toľko ako ti-ho ho hóó, ani zdaleka, ale proste ma život naučil, že všetko sa deje kvôli nejakej príčine. Viem aké to je, keď nie si sama sebou, ja osobne som sa bála, že nebudem mať priateľov ak nebudem, ale čuduj sa svetu-mám.

Ahhhhh, vidím tam Jennifer.., terapia láskou... <3

8 Charlleen | Web | 5. april 2013 at 16:52 | React

můžu tě poprosit o hlas? :)
http://ian-somerhalder.blog.cz/1303/cbs-5-kolo-finale
zoufale potřebuju hlasy ^^ :D
jsem tam s Ianem :) děkujuuu :) předem :)

nenašla jsem tu rubriku na reklamy, tak snad se nebudeš zlobit -_-

9 Machiina | Web | 5. april 2013 at 17:02 | React

ááááá..brrr!!Rozřásla mnou husina,první slova článku daly článku grády ;)

10 mine-version | Web | 5. april 2013 at 17:18 | React

Vím, že je to krátký...ale ten článek je tak úžasný, že ani pořádně nevim co napsat...napsala jsi to všechno perfektně a krásně :)

11 *N* | Web | 5. april 2013 at 18:56 | React

Wow, krásny článok a ďakujem za pochvalu blogu :)
určite si tu ešte niečo v najbližšej dobe prečítam, prišlo mi to úplne ako z knižky a je to vážne krásne..

12 ghloee | Web | 5. april 2013 at 20:06 | React

Už jsem se lekla, co to tu psala Jass do komentáře. A můžu s ní jen souhlasit, nejhorší článek co jsem kdy u tebe četla :D ! .. miluju tvůůůj blog!

13 • Theé | Web | 5. april 2013 at 21:15 | React

Opravdu krásně napsáno a popsáno. Moc se mi líbí přirovnání knížky k životu, nejsem se jistá jestli jsem to pochopila správně, ale zdá se mi, že život je jako knížka, stejně tak i láska. Je to takové, že když se jednou do někoho zamiluješ a on ti po době řekne, že už to nestojí za tu dřinu a čas strávený s tebou a opustí tě tak ty si ho pořád uchováváš v sobě, ten pocit jak by jste byli spolu a utvoříš si vlastní představu podle jeho vzoru o svém vysněném příteli, který ale nepřijde. Do dalších "lásek" se snažíš vtisknout to co sis uchovala od něj. To co chceš aby měli i ostatní a tím svým snažením, přehlížíš skutečnost. Že oni nejsou jím, že jsou jiní, možná i lepší, ale ty svojí zaslepeností nic nevidíš, jsi vlastně tak trošku indisponovaná. Nejsem si jistá, jestli jsi tímto článkem chtěla říct tohle, ale já jsem to tak pochopila, tak doufám, že dobře.

Knížka je jako život, jednou najdeš prince a snažíš se ho najít v každém příběhu, ale on tam není a nikdy nebude. Takové jsou moje dojmy od tebe.

Jsi úžasná! :-)

14 Ter. | Web | 6. april 2013 at 20:46 | React

Tenhle článek jsem si musela přečíst dvakrát, protože mi napoprvé tak trošku nedával smysl, vlastně když jsem ho dočetla podruhé, pochopila jsem vlastně jen konec a přirovnání života ke knížce. Neber to zle. :)

I těchhle pár řádků, co jsi mi napsala do posledního komentáře mi dokáže vykouzlit úsměv na tváři. Já vlastně.. nemám kamarády. Uvědomila jsem si to teprve nedávno, je to možná týden zpátky.. takže všechna tyhle krásná slova, která si čtu tady mě hrozně hřejí. Jsem hrozně ráda, že jsem měla tu možnost dostat se sem a "poznat tě". :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.