Comments

1 Džejn | Web | 3. april 2013 at 19:22 | React

Mám pocit, že žijeme v dobe kde keď ukážeš, že ti na niekom záleží ťa robí slabým. Je to asi tak, že každý má plno problémov tak prečo by sa mal zaoberať niekým iným ako sám so sebou?
Ja som prípad, ktorý svoje citi neukazuje skoro vôbec, nie kvôli slabosti, len sa moja osobnosť tak vyvinula. A preto som vždy vďačná keď sa objaví človek, ktorý na to príde. A keď vydrží moju nepredvídanú povahu získa kamaráta na život a na smrť. Škoda, že môžem povedať, že mám len jedného a pol takého.
"Když někoho milujete, nechte ho jít, pokud se k vám vrátí, máte být spolu, jinak jste nikdy být neměli. Jelikož lidé, kteří mají být spolu, k sobě vždycky na konci najdou cestu." - som zvedavá ako toto dopadne u mňa :)

2 Jass | Web | 3. april 2013 at 19:25 | React

Box je surový šport, a nikdy som nechápala, prečo ho ľudia majú radi. Ale ty si mi otvorila oči, všimla si si niečo, čo je tak samozrejmé, že sa tomu ostatní nevenujú.

Nechcem sa hrať na múdru, ale vieš prečo si my, umelci, alebo jednoducho ľudia, ktorí sú neni takí ako ostatní-povrchní atď., nevieme nájsť priateľov, ktorí nás pochopia? Pretože do toho dávame všetko a sme naivní, zatiaľ čo ostatní len berú a berú. Sme príliš idealistickí, napríklad ja osobne si stále myslím že si raz nájdem kamarátku bez jedinej chybičky.

Ja som so svojou rodinou v zhrnutí spokojná, nie je to perfektné- ale povedzme si na rovinu: čo vôbec je?!

Ako vždy, nádherný článok, blablabla, vystihla si všetko tak krásne.. :D <3

3 mine-version | Web | 3. april 2013 at 19:36 | React

:D já vim, na facebook maximálně kvůli chatu a protože se třídou máme udělanou skupinu..takže na testy a všechno do školy ale jinak je to na nic..:D

4 Ter. | Web | 3. april 2013 at 19:42 | React

Prostě nikdy nepochopím, jak tohle všechno děláš.
Začneš boxem a člověk si řekne, proč zrovna box, taková kravina [vážně, nemám ráda cizí utrpení a zrovna tady.. je ho docela dost]. Pak se ale pročtu do fáze, kdy rozebereš, proč jsi si pro 'úvod' do článku zvolila právě box a já musím říct, že je vážně skvělé, jak nad vším přemýšlíš. :)
Když se tak zamyslím, takovýhle profesionálních životních boxerů je jen malá hrstka a člověk má vážně štěstí, když někoho takového má. Pro tohohle šťastlivce je to potom ale také těžké a hodně z nich začínají brát jako samozřejmost právě toho, kdo za ně bojoval. Ale to už tady zase říkám něco, co už bylo řečeno. :)
A k té rodině.. vždycky se mi hrozně líbily takové ty americké filmy, nebo třeba i seriály, kde se vždycky na nějaký větší svátek, na něčí narozeniny, nebo třeba jen tak, sešla velká většina rodiny. Klidně i několik generací najednou. Všichni u jednoho velkého stolu. Je to krásný a lidi si říkají, jak hezké by bylo, kdyby tohle mohli prožívat i oni. Ale chtít bohužel neznamená jen sedět a čekat, až to někdo zařídí, že? Ne, bohužel ne. Jenomže všichni jsou moc líní na to, aby s tím něco dělali.

Ještě si dovolím okomentovat tady pod tím článkem i článek minulý. Docela mám zasekanej notebook a už tenhle komentář mě málem stojí nervy. :D Ale ty mi za to stojíš.

Ty dokážeš stvořit něco velkého, i když je článek krátký. A já vážně nevím, jak to děláš, ale opět je to skvělé. Ty opravdu všem těm lidem, kteří si něco z tvé tvorby přečtou, dáváš vlastně takovou motivaci a, tedy alespoň mě, tímhle opravdu vykouzlíš úsměv na tváři. :) Jsi velká osobnost, takových je opravdu málo.♥

5 Baush | Web | 3. april 2013 at 20:44 | React

Souhlasím, přesně tak to mám taky.
Je fakt, že žádný z mých kamarádů nebo příbuzných není "boxer", někdy je mi to líto. Těžko říct jestli já jsem....

6 ilikelikethat | Web | 3. april 2013 at 21:08 | React

fascinujes me.
box,zriovna tohle
konecne nekdo,co dela fakt neco odlisneho,zajimaveho a velkeho
jen tak dal

7 annetold | Email | Web | 3. april 2013 at 21:47 | React

Od té doby co jsi mi před pár dny napsala na blog komentář jsem stihla přečíst všechny tvé články. Tvůj blog je skvělý! Tvé články doslova nutí člověka, aby se zamyslel.

U mých přátel je  to tak, že prakticky zapomínají, že vůbec žiju, jsem prostě samozřejmost.. vůbec je nezajímá, že mi je třeba špatně, vlastně je ani nezajímá můj život, ale mě musí zajímat všechno o jejich životě.. mám jenom jednoho kamaráda, kterého skutečně zajímám, ale vídat se s ním to je opravdu fuška, protože pořád někde cestuje! Jen co se vrátí do Prahy už má zase naplánovanou další cestu někam do ciziny, která je hned za pár dní! Jak já mu to cestování závidím! :D

U mé rodiny se vůbec o nějakém vzájemném vztahu mluvit nedá, protože si vůbec nerozumíme a pořád se jenom hádáme..

Ps. Moc děkuji za pochvalu blogu a fotek! ;) Jinak ty Hunger Games jsem už začala číst a zatím mě to baví! ;) Jednou už jsem tu knihu začala číst v češtině a vůbec mě to nebavilo a hned jsem jí zase odložila, ale v angličtině se to nestalo, tak doufám, že už jí konečně dokončím. :D

8 amy. | Web | 3. april 2013 at 23:29 | React

ďakujem velmi pekne. :) a za komentáre neďakuj. v nich je skrytá pravda. :)
zas a znova dokonalý príspevok. milujem, že v jednom článku povieš tak vela. ponaučenie, úvaha. je to tak pravdivé. priatelstvo je asi najdiskutovanejšia téma vôbec. občas si aj ja pripadám sama. akoby som nemaly nikoho. vidím ludí okolo seba, ako nejaké osoby, ktoré sa hrajú na priatelov. no keď potrebujem pomôcť, neexistujú. dokonca poznám aj takých, ktorým, keď napíšem blbého smajlíka, uveria, že som v pohode. praví priatelia sa skutočme ťažko hladajú. nechcem to nejak zakríknuť, ale jednu pravú kamarátku mám. no ani tá mi v ťažkých chvílach nedokáže pomôcť. nevie sa tak vcítiť do človeka. no nikdy ma nesklamala a nepodrazila. preto dúfam, že to tak aj bude.
úžasne si to napísala. :')

9 Šukatérka | Web | 4. april 2013 at 13:13 | React

Přidala jsem si tě teda =)
A ano, představit si, že ho několikrát shodím a on bude bojovat dál, si představit dovedu, neboť se mi to již několikrát stalo. Já sama o něj bojovala dost dlouho, zatímco mě neustále shazoval. Pak jsem začala vstávat, abych se mstila, ale vzhledem k tomu, kolikrát jsem pak ublížila dál a on se přesto postavil a řekl, že o mně bude bojovat, jsem zatajila dech a jen tiše děkovala, že moje pády k něčemu byly.

10 Madeline▲ | Web | 4. april 2013 at 14:00 | React

Pravdivý článek!:)

11 Adele. ▲ | Web | 4. april 2013 at 14:53 | React

Máš pravdu s tou rodinou :).
Naprosto souhlasím^^ ;3
si úžasná spisovatelka ;3

12 Claire Drayen. | Web | 4. april 2013 at 16:36 | React

Kde to pořád bereš?
vážně to nechápu...:D
hodně dobrá úvaha, mít lidi tyhle vlastnosti běžně v životě, bylo by to úžasné, ale zase všichni by to mít nemohli. To by pak taky mohla být třetí světová :D
ale chápu to, jde o to se nevzdávat a máš to krásně napsaný :)
s tím nadpisem souhlasím tak částečně. Je to pravda, je to osud, ale kolikrát si za osud můžeme sami, my jsme ti, kdo se musí vrátit. Vždycky to tak ale není, ovšem to už je život.
Jde prostě o to, že se musíme snažit.

13 Monička Ošívků | Web | 4. april 2013 at 17:26 | React

Kdybys viděla moje známky, tak utečeš! :D

14 Hanča | Web | 4. april 2013 at 18:20 | React

Zůstala jsem zírat s otevřenými ústy a článek si přečetla dvakrát. Neznám nikoho, kdo by dokázel popsat pocit lépe jak ty. Kdo by dokázal člověka inspirovat a opravdu mi ze svého psaní něco dát, dotknout se ho, i když je na míle daleko.
Nádherné... jsi tak osobitá a jedinečná, opakuju se, ale musím to říct. :) Těším se na další tvé úvahy a článk, jelikož se to víc a víc blíží dokonalosti.

15 Haň. | Web | 5. april 2013 at 1:41 | React

nemůžu spát. tak riskuju bolest hlavy a jdu si číst tvé články.

víš, zase jsem se v tvém článku našla. připomíná mi to ten můj, tedy alespoň tématem. ty jsi to popsala opravdu jedinečně.
všechno už tu bylo řečeno.
jediné, co mohu já, je pouze kroutit hlavou nad tím, jak dokážeš psát takové články pořád.
ano, někdy jednou za čas jsem možná schopna vymyslet něco smysluplného, ale každý den.
nedokážu pochopit, jak skutečné tohle vlastně je. tolik to odpovídá realitě.
já bych třeba v přátelství bojovala. jenže snaha musí být na obou stranách a to bohužel není.
musím o tom pořád přmýšlet.. upadnou, znovu vstát a bojovat dál.
má to myšlenku.
jsi má inspirace.

16 S c a r s | Web | 5. april 2013 at 16:48 | React

Vím, že takové věci by měli být v přátelství samozřejmostí, ale jsme koneckonců sobecké bytosti a jen v ojedinělých případech člověk nabídne pomoc, či projeví starost, aniž by ses o svém problému zmínila, či dokonce požádala o podporu. Na druhé straně ale existuje jen malá řada lidí, kteří mají takovou empatii, aby okamžitě poznali, že tě to něco trápí. A věř mi, že ani nejlepší přítel to nemusí občas vidět. Ale pokud o sobě tvrdí, věř v to, že se k tobě neotočí zády pokud s nimi promluvíš. Navíc si myslím, že je mnohem těžší o pomoc sama požádat, než shazovat vinu na jiné, když v daný okamžik nevidí, co tě trápí.

17 S c a r s | Web | 5. april 2013 at 21:08 | React

Jistě to chápu, koneckonců nikdo tu nechce být pro druhé, aniž by věděl, že se na ně také může obrátit. To naprosto chápu, ale to nebylo to, o čem jsem mluvila. Mě šlo spíš o tu část, kdy jsi psala že chceš aby ti tvý kamarádi viděli do hlavy a poznali, kdy tě něco trápí. Né pro legraci se říká 'podle sebe soudím tebe'. To že ty sama poznáš, kdy jsou tvý kamarádi na dně, bohužel neznamená, že oni mají tu stejnou vlastnost. Na nic víc jsem poukázat nechtěla. A mimochodem, dlouho jsem válčila se stejným pocitem, takže vím o čem mluvíš. Nakonec jsem se to naučila brát, tak jak to je. A když mi bylo nejhůř, tak sem se jim nakonec sama ozvala a divila se, co pro mě nebyli ochotni udělat, nebo mě podpořit. Dost taky pomáhá si to všechno vyříkat, ale pokud ani tak neprojeví žádnou snahu, je lepší je poslat do prdele.

18 • Theé | Web | 5. april 2013 at 21:28 | React

Posledním odstavcem jsi to krásně shrnula, tento článek ve mě vyvolal silné emoce. Opravdu silné. Promiň, ale k tomu se vyjádřit nemůžu, moc mě to bolí a já už nechci aby mě to bolelo. Omlouvám se, vážně.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.