VLAK ŽIVOTA

23. march 2013 at 21:06 | written by Unicorn

"Můj první článek musí být dokonalý," říkám si. Ovšem pokud se mi to podaří s tímto tématem, to se uvidí. Pojmu tohle téma jako koloběh života, něco co zažijeme každý. Člověk se narodí a zemře. Někdy se narodí, zemře a pak se znovu narodí, například při resuscitaci. Vaše tělo je prakticky bez jakýchkoliv tělesných funkcí, tudíž je mrtvé. Vy se ovšem vrátíte po několika minutách zpět k životu. Tak a teď se pojďme podívat, kde celý příběh začíná.

Vše začíná přibližně tady. Ocitám se v baru někdy v sedmdesátých letech, po mé pravé ruce hrají mladí muži šipky a po mé levé sedí mladé dámy, pijí drahou whisky a polemizují o svých životech. Na scénu přichází okouzlující mladý muž. Asi metr osmdesát, husté hnědé vlasy, kaštanové oči, oslňující úsměv a upnuté tričko zvýrazňující jeho svaly. Hm, měla bych se vzbudit. Kašlu na to, budu pokračovat. Mladík si přisedne k jedné z dam a začne s ní flirtovat. Mezitím se zbytek mužské posádky přiřítí pro zbývající slečny, které pohledy fňukají o společnost. Odeberou se k šipkám. Ti dva - o samotě. Zamilované pohledy, popichující úsměvy, stydlivost, laskavost, něžnost. Mezi nimi chemie, že by se s ní Česká republika zadávila. Předají si kontakt a domluví se na další schůzce.

Po každé schůzce, následuje další. Znají se tak dobře, že by o sobě navzájem mohli napsat biografie. Dotýkají se svých srdcí a duší. Líbají své rty a znají svojí vůni. Sdílí svoje sny i postel. Znají svoje slabiny. Mění své životy a cíle. Mají společné plány i budoucnost. Zažili pláč i smích. Chtějí spolu strávit zbytek života. Já a ty, vyměnili za…my.

Z lásky dvou mladých lidí, vzniká manželství. Oddanost, čestnost, úcta. Jeden druhého střeží jako drahý diamant. A pak to přijde. Sex zrovna nemyslím. Ten zlomový bod, kdy dva lidé vytvoří něco kouzelného. Obávám se, že kdybych to četla a neznala se, tak se tipnu na starého faráře. Dejme tomu, že dívka otěhotní.

Tak a teď je tu má oblíbená kapitola. Těhotenství. Vznik nového života trvá devět měsíců. Devět měsíců příšerných bolestí, omezení. Radost a bolest v jednom. Starosti a obavy, shánění kočárků, dupaček, dudlíků. Zkrášlování obydlí. Po devíti měsících tvrdé práce a velkého břímě, které si maminka celou dobu nosí sebou, přichází na řadu…
…porod. Dokážete si představit, že trvá devět měsíců těhotenství a život člověka pak trvá několik dekád? Je to až úžasné. Proto, jak byste devět měsíců bolesti mohli, byť jen trošičku litovat? Když vaše dítě, pak čeká krásná cesta trvající několik let.


Nesnesitelná bolest a poté obrovská radost. Radost nad tím, čím si prošli…co dokázali. Představa slibné budoucnosti s dvěma lidmi, které milují. Asi budu romantik. Tak a na světě je miminko (Pozn. užívejte si slovo miminko, protože později vyroste v malého lumpa).

Mají manželství, dítě, domov. Vše o čem, kdy jen hloupě snili. Jejich tužby se zesílí, po tom všem čím si prošli, při tom všem, co mají. Právě jejich tužby vloží do svého dítěte. Sní o tom - jak bude vypadat, jak se bude chovat, kam půjde na školu. Mají celou budoucnost toho malého drobečka naplánovanou. Jenže na řadu přichází háček, kdo by to tušil.

Celé noci vzhůru, neví si rady, jak dítě utěšit. Vše berou zpátky, budoucnost nebude tak růžová, jak si původně mysleli. Čekají je nejhorší noci a rána. On začíná pracovat, ona se nervově hroutí u plotny nad hrncem, dítě se vesele usmívá na svět, který ještě nestihlo poznat. Musí stíhat milióny věcí. V hlavě jí běží - okoupat, přebalit, nakojit, uspat, uspat, uspat a jít spát. Lehne si do své pohodlné postele, políbí svého manžela, jakoby na minutu zamhouřila očka a celý proces se opakuje. Ovšem pak se najde východisko, dítě vyrůstá.

Už sice po nocích tolik nebrečí a nepočůrává se, ale hračky mu nejsou dostatečně dobré. Naučilo se lozit po čtyřech, prozkoumává každý kout. Vzteká se, když se mu něco nepovolí a o brečení u kadeřnice nemluvně. Už to vypadá, že to půjde po dobrém. Jakoby se mu dalo vysvětlit, co nemůže a smí. Vzteká se, rozčiluje, nachází spoustu východisek, jak obejít pravidla. Naučilo se chodit, papat a dokonce dělat nepořádek.
Vyrostlo. Oba dva se radují, jakou mají příležitost napravit vše, čeho na začátku nedosáhli. Dítě se však postupem času naučilo komunikovat. Chovat se tak, jak samo uzná za vhodné. Často má tvářičky nafouklé jako bublina, požadujíc po rodičích něco, co nakonec dostane.

Jsou mu tři, čtyři, pět. Umí plavat, jezdit na kole, říkat ř, poznávat barvy a napočítat do deseti. V šesti jde poprvé do školy, v sedmi dostává první špatné známky, v osmi vymění panenky, za něco lepšího. V devíti, má nejlepší kamarády a tajemství. V desíti se prohlašuje za velikou. V jedenácti zjišťuje podrobnosti o tom, co ji čeká. Ve dvanácti, jí začíná puberta. Ve třinácti pokračuje.
A je tu čtrnáct let, žádný narozeninový dort a nadšení z rodinné oslavy. Následuje patnáct let. Doba make-upu, drahého oblečení a ženských potřeb. Jsou to ty doby, neposlouchání, naivity, zlomeného srdce. Toho největšího klesnutí. Vztah s rodiči už není to, co býval. Hádky s přáteli, první opravdové lásky. Ale to nejdůležitější první neomezený přístup k návykovým látkám. Lákavý pocit zhulit se na akci a porušit pravidla. Dostává se do okruhu lidí, kteří jí donutí přemýšlet černěji. Hlavou jí kolují kluci, každé jediné pokušení a pocit osamělosti.


Ztrácí kontrolu, sebejistotu, úctu k sobě samé. Stačí trochu povolit a je na dně. Přesně tam, kde její rodiče doufali, že se nikdy nedostanete. Začíná kouřit, mluví jako dlaždič. Ztrácí veškerou úctu k ostatním i ke svým rodičům. Využije každý příležitostný chvilkový románek, obrátí proti sobě každou její slabost. Ztratila víru sama v sebe. Ztratila všechno.

Náhle se zamilovala do kluka. Přes černé brýle neviděla, co je zač. Namlouvala si něco, co bylo prosté. Tak moc stála o přízeň někoho druhého, že pro ni udělala doslova cokoliv. Její úcta byla už dávno pohřbená někde hluboko uvnitř ní. Nemohla se dostat na povrch, aby jí ukázala, co je správné. Bezedné noci, viděla ho všude, cítila ho všude. Tak moc ho milovala. Nechala se sebou zametat. Podvedl jí, ona to přehlédla a dala mu další šanci.
Až tu najednou dostala jeho přízně, naplnila jeho očekávání a plány. On jí nechal, opustil ji. Všechno, co jí drželo pohromadě, jí zlomilo. Ztratila své přátelé, odhodlání, samu sebe a pak i naději. Její rodiče tu pro ni nadále nebyli. Jejich životy se od ní oddělily ve chvíli, kdy se sama rozhodla, co je pro ni nejlepší. V tu chvíli, kdy přestala naslouchat. Dala by cokoliv za to, mít jejich důvěru zpátky. Dala by cokoliv za objetí a slova: "Stále jsi úžasná."

Neměla nikoho a nic pro co žít. Vzala si svůj život. Přetočit o scénu vzad. V tu chvíli se, ale ukázal někdo, komu na ní záleželo natolik, že jí zachránil život. Ukázal jí opravdovou lásku, ukázal jí svět. Příležitosti, které přehlížela a pocity, které nikdy necítila. Dokázal jí rozveselit, najít sebeúctu. Dokázal jí postavit se na nohy. Začala se smát, spravila spory s její rodinou. Začala naplno žít. Díky němu.

Byla z ní krásná nezávislá slečna. Každá špatná vzpomínka a pocit, jí pomáhal nespadnout do toho zase. Pomáhalo jí to žít. Naučila se poznávat, co je pro ni nejlepší. Měla vše, co krok za krokem ztrácela. To nejdůležitější, co však našla, byla její rodina. A zjištění, že chce vlastní. Chce dceru, kterou vyvaruje od všeho, co se stalo jí.

Vše začíná přibližně tady. Ocitám se v baru někdy v sedmdesátých letech, po mé pravé ruce hrají mladí muži šipky a po mé levé sedí mladé dámy, pijí drahou whisky a polemizují o svých životech. Na scénu přichází okouzlující mladý muž. Asi metr osmdesát, husté hnědé vlasy, kaštanové oči, oslňující úsměv a upnuté tričko zvýrazňující jeho svaly. Hm, měla bych se vzbudit. Kašlu na to, budu pokračovat. Mladík si přisedne k jedné z dam.
Pokračování už znáte…
 

9 people judged this article.

Comments

1 Arthur | Web | 23. march 2013 at 21:32 | React

Krása! Ta myšlenka v tom. Líbí se mi to :))

2 Rainy | Web | 23. march 2013 at 21:33 | React

Páni. Na tvůj blog jsem narazila úplnou náhodou, ale je to vážně milé překvapení. Když jsem četla tenhle článek, bylo to něco nepopsatelného. Viděla jsem se snad v každém odstavci, aspoň kousek. Všechno to povídání o dětech, jejich vztazích s rodiči a nakonec samozřejmě touha ochránit své vlastní dítě před tím vším, čím jsme si prošli. Krásně procítěně napsané. :)

Jinak, máš opravdu krásný design. :)

3 Argonna | Web | 23. march 2013 at 21:37 | React

Pekny clanok, akysi kolobeh zivota :) Inak ten obrazok v menu - i am fabulous - je uzasny :D

4 Rainy | Web | 23. march 2013 at 21:49 | React

Jojo, mě povídej. :) Každý dlouhý článek - pokud nejsi slavná - jako by byl předem zapovězený. Ale já mám delší vyprávění ráda, hlavně když mají nějakou parádní myšlenku, což to tvé rozhodně mělo. Člověk viděl před očima, jak rychle dokáže život proplouvat mezi prsty... Jsem tak trochu romantik-melancholik a takových příběhů mám plnou čtečku, knihovničku i počítač. :)
My taktéž děkujeme za komentář. :) A i když nevím, jak Nebeská, já k tobě určitě ještě rozhodně zavítám také. Jsem zvědavá na další tvé články.

5 Únorová | Web | 23. march 2013 at 21:50 | React

wow! čánek mě překvapil a to mile, moc hezky píšeš!

6 Sola. | Web | 23. march 2013 at 21:54 | React

Povedlo se ti to. Totiž, to přání mít první článek dokonalý. To on totiž opravdu je.
"Hmm, měla bych se vzbudit. Kašlu na to, budu pokračovat." Miluju.

7 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 21:56 | React

Dokonalý článek a děkuji za hezký komentář.♥ A na tvůj blog opravdu nemám, máš to tady nádherné. :)

8 Akari | Web | 23. march 2013 at 22:00 | React

Ne se vším souhlasím, ale musím uznat že dobře napsané.

9 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 22:12 | React

Si trdlo. :D máš to tu krásnější a tečka.! :D Hodně štěstí do blogování. :)

10 xoxoNelly | Web | 23. march 2013 at 22:18 | React

krásný blog

11 Únorová | Web | 23. march 2013 at 22:19 | React

I já moc děkuju a souhlasím s -Brunette- máš vážně nádherný blog!

12 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 22:25 | React

To není pravda!! :D Máš to tu krásnější!!! :D A tichooooooooooooooooo ♥

13 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 22:33 | React

ZA chvilku, takže rozhovor neskončil !! :D Ty jsi lhář!!!!!! :D Já ti mluvím pravdu! :D:D:D ♥ a koukni se : http://stayweird.blog.cz/1303/bel-ami

14 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 22:47 | React

Nechápu jak jsem si tě mohla za tak minimální dobu oblíbit :D Neboj já si hraju na to, že jsem krtek co má na zahradě trpaslíky ( i když zahradu nemám ) :DDDDD ♥ Občasně mi šibe.. ;) zvykneš si. :33

15 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 22:55 | React

Ano Rudolf je sob. :'D
Musela jsem si přidat do menu nejoblíbenější blogy ! ♥ važ si toho :D* Jsi skvělá ^^ A to tady jsi 1 den :D

16 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 23:08 | React

Jsem ráda, že si rozumíme. :) Odkud vůbec jsi? Z tvého menu pod Unicorn jsem se to nedočetla. :D :)

17 Sola. | Web | 23. march 2013 at 23:22 | React

Tak skvělý článek stojí za okomentování ;) :) tedy, já se v těch "starších hitech" brouzdám teprve pár týdnů, ale přesto jsem si hodně z nich zamilovala, je zvláštní, jak moc a jak rychle. Budu se těšit na tvé další, určitě stejně, ne-li více, úžasné a okouzlující, články :)

18 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 23:22 | React

Ostrava :33*
Moja milá, jdu spát. Tak snad se setkáme zítra u mého nebo tvého článku:D.♥ Sweet dreams.♥

19 -Brunette- | Web | 23. march 2013 at 23:37 | React

tak to se budeme muset sejiit :33* dobroou :)**

20 kacalan | Web | 24. march 2013 at 20:02 | React

Je to vážně naprosto boží. Úžasně vymyšleno, ještě lépe napsáno. Vážně se klaním, protože to bylo dobře využitých cca osm minut života. Chci ti poděkovat, že jsem si  to mohla přečíst :)

21 K. | Web | 10. july 2013 at 21:10 | React

Krásné. Možná i trochu autobiografie, ne? :) Ty pocity znám. Každý tak trochu píše o sobě. Proto je tak zajímavé číst.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.