JSEM V POŘÁDKU

27. march 2013 at 17:51 | written by Unicorn

"Jsem v pořádku," odpovídala mladá dívka, jakmile se jí náhodný kolemjdoucí zeptal na to, co se jí stalo. Rudě červená krev jí proudila z nosu přes konečky prstů a sklouzávala po předloktí, než se odrazila od země. Mohutné kapky krve odkapávaly z rukávů nemocničního obleku. Kolem zkřehlého zápěstí se linuly znatelné jizvy od provazů. Rozcuchané, hnědé vlasy střežili polovinu obličeje. Již z pohledu bylo jasné, že levé oko nezná pohled na svět. Bylo dotčeno lidskou rukou, tak jako další části jejího bídného lidského těla.

Pomalou chůzi se procházela po zalidněném náměstí. Bosými nohami našlapovala na zem a otáčela se na špičkách chodidel jako baletka. Zohavené nohy, odřené lokty, podrásaný obličej, a přesto se talentovaná cizinka spokojeně usmívala. Když spatřila, jak naproti ní běží doktoři, začala se hlasitě smát.
Jeden z doktorů jí popadl za ruku a začal jí táhnout směrem do psychiatrického zařízení. Bránila se, škrábala, kopala kolem sebe a roztřepaným hlasem křičela: "Já už to víckrát neudělám, mami."
Druhý doktor vzal velkou injekční stříkačku, rychlými pohyby se napřáhl a v minutě…se dívka ležící na nemocničním lůžku, probrala. Dýchala čistý vzduch a snažila se zvednout. Odkryla zpocenou a zchumlanou peřinu a zjistila, že je připoutaná k posteli několika pásy. Začala plakat, do svých zkřehlých dlaní, začala křičet, ale nikdo nepřicházel, snažila se najít si cestu ven.

Když se dívka po půlhodině uklidnila a prohlížela celé své zpustošené tělo, dveře se pomalu a klidně začaly otevírat a do pokoje vešel mladý muž. Neměl na sobě sako, ani bílý plášť. Avšak byl to její zachránce. Podíval se na ni a tichounce řekl: "Takhle jednou skončíme všichni."
Dívka se mlčenlivě podívala, slzy jí proudily z krásných zelených očí po lícní kosti na čistý bílý polštář.
Mladík se otočil a pomalým rozvážným krokem překročil práh, snažil se neotočit, jeho velké srdce mu přeříkávalo celou historii této mladé dívky, avšak rozum říkal, aby ani minutu nevyčkával a jen odešel. Poslední krok mladého muže se rozléhal po podlaze.
Ona jen odkryla peřinu a svým propoceným tělem proklouzla skrze pásy. Nohy svěsila z postele, odpojila se od přístrojů, a jak jen jí její tělo dovolovalo, tak rychle běžela za mladým mužem. Chytila ho za rukáv, ve snaze mu něco důležitého sdělit. Hodiny se posunuly o další minutu a její bezbranné tělo klesalo k podlaze.
Všichni se seběhli k dívce a snažili se oživit její organismus, avšak mladík je odháněl. Když viděl, že už se nedá zachránit nic, otočil se a odešel, proudy slaných slz se mu hnaly z očí, avšak mu nepřicházelo v úvahu, něco dělat, jen jít pryč z toho místa.

Po několika dnech klepal mladík na mohutné, bukové dveře. Po chvíli se otevřely a v nich stála žena, podobající se mladé dívce. Pustila mladíka dovnitř a spolu s manželem se usadila na pohodlnou, koženou pohovku. Žena neměla ani tušení, kdo onen mladík je, ale věřila mu natolik, aby ho pustila dovnitř.
Mladý muž se usadil naproti a začal vyprávět.
"Je to zhruba rok co jsem poznal velmi silnou a nadanou tanečnici, hloupě se usmívala a nevěděla si rady s porouchaným autem. Byla jako květ, krásné narůžovělé tváře a úsměv bijící do očí. Odložil jsem nákup, a jelikož můj táta vlastní autoservis, dívce jsem pomohl odtáhnout auto. Po týdnu se ukázala, usmívala se a děkovala a tak jsme se poznali. Byla to pro mě žena, s kterou bych dokázal žít, tak sebevědomá, obětavá a nenáročná," odkašlal a pokračoval dál.
"Začali jsme se vídat, probrali snad každé téma a navštěvovali jsme různá místa. Nebyla to obyčejná láska, byla to sympatie a vášeň, co zajiskřilo při každém polibku mezi námi. Pak jsem jí, ale dlouhou dobu neviděl. Začala se mi stranit. Začala mě přehlížet. A já pokaždé jezdil na nákupy v pátek, jelikož to byl den, kterým to vše začalo." Sklopil svou hlavu k zemi.
"Jednoho dne jsem šel odnést zásilku, do jedné taneční školy a tam jsem jí uviděl. Smála se mi spolu se svými domýšlivými přáteli. Zdála se mi jiná. Jednoho večera ke mně přišla a omlouvala se mi za vše, co udělala. Povídala mi o tom, že se jí něco stalo. Měla komplikace s nevlastním tátou a svou zlost a strach si vybíjela na lidech, na kterých jí nejvíce záleželo. Plakala mi do náručí a snažila se najít samu sebe. Chtěla odjet ze země někam pryč, avšak já jí to nedovolil. Opět se mezi námi vytvořilo to pouto, jaké jsme měli, když její ruka projížděla mými vlasy, hned na začátku."
"Jedné noci, přišla ke mně domů, krev se jí valila z nosu, její křehké nohy se podlamovaly při každém kroku. Uložil jsem jí do postele a každičký den jsem se o ni staral, dokud už nebyla docela v pořádku. Pokaždé když jsem se jí zeptal, co se jí stalo, odpovídala - "Jsem v pořádku." Přesto však nezakryla svůj žal," své prsty spletl jeden v druhý.
"Nikdy mi nevysvětlila, co se tu noc stalo a já jí chápal. Každý máme své problémy. Ovšem vše se změnilo 13. května. Byl pátek a já jí našel povalovat se na vlakovém nádraží v nemocničním obleku. Ležela na studené zemi, neměla u sebe nic. Byla celá domlácená. Naložil jsem jí do auta a odvezl do nemocnice, kde o ní neměli ani zdání. Objel jsem každou nemocnici, ale nikde neznali její jméno ani tvář. Až nakonec jsem zkusil místní psychiatrický ústav." Jeho ústa se třásla při zadržování slz.
"Vešel jsem dovnitř a kolem ní se seběhlo, tucet doktorů, kteří jí zachraňovali život. Já čekající jsem seděl na plastové židli, dokud si ke mně nepřisedl starší doktor. Skleslým hlasem mi řekl: "Mladíku, ty musíš být, ale statečný, že si se o tuto dívku postaral. Je náš zvláštní psychiatrický případ." Poté položil svou dlaň na mé rameno. "Musíš jí nechat jít. To nevidíš, že si ubližuje? Že si vymýšlí historky o svém nevlastním otci? Nebýt její matky, tak už má všem dnům konec," řekl a prohrábl zvrásčenou dlaní svými vlasy."
"Odešel jsem a každý kousek této skládanky jsem si poskládal do sebe. Stranila se mi, protože ze mě měla strach. Měla strach z jakékoliv náklonnosti od mužů. Chtěla opustit tuto zemi, jelikož tu nebylo nic, co by jí drželo," pokračoval a šlehavé plameny se mu valily z očí.
"Měla strach z vás, z toho že jí znovu ublížíte. Jste silný muž, který ubližoval mladé a milé dívce. Dohnal jste jí k šílenství, sebral jste jí sílu a odvahu. A postaral se o to, aby s ní byl zvláštní psychiatrický případ. Když jsem jí viděl naposledy, ležela přivázaná na posteli a doufala, že jí odtamtud dostanu. Doufala, že jí zachráním, ale já jí nezachránil."
Její matka plakala a všechnu svou pochybnost vkládala do svých dlaní. Byla tak vystrašená, bušilo jí srdce a zhluboka se nadechovala. Její manžel se zvedl z pohovky a snažil se sám sebe uklidňovat, aby chlapce neuhodil a pak dodal: "To ty jsi ten grázl, co od ní odehnal doktory a co jí nechal umřít?"
Jeho tvář zdobil lišácký úsměv a odvážně řekl: "Víte, máte pravdu. Jsem grázl a nechal jsem jí umřít. Jak by jen mohla pokračovat, když se jí vlastní matka zřekla, nevěřila jí? SEBRAL JSTE JI VŠECHNO! Měl jsem důvod, pro to co jsem udělal, vy ne. Jediná možnost, jak jsem jí mohl pomoct, bylo, že jsem jí osvobodil. Osvobodil od vás, od lží, od předstírání a nesnažte se ani na minutu předstírat, že teď není na lepším místě."
Její roztřesená matka odešla z místnosti. Slyšel jsem sirény. Policajti vpadli do domu a složili mé tělo k zemi. Nasadili mi pouta.

"Má láska byla zvláštní psychiatrický případ a já jsem byl ten muž, co jí zabil…"
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 • Theé | Web | 27. march 2013 at 18:19 | React

Tak je to tady, uf. Jupííí!
1) Tak tady nevím co napsat, krásně si to popsala do detailu, zatím nejsem moc v obraze, ale prostě. :-)
2) Panebože, to je trošku na psychiku, začínám se pomalu ale jistě bát a tulit se k méďovi. Takovou bych teda nechtěla potkat.
3) Tohle začíná být psycho. Nevím jestli se mám bát nebo ne. Jestli být smutná nebo ne.
4,5) Začíná mě to vtahovat do děje, tak chvíli budu jen číst a pak to sepíšu. Ale zatím to vypadá na krásný příběh, plný tvého stylu ve psaní, který já jak víš zbožňuju, zboňuju to jak se nad tím prostě musíš zamyslet a přemýšlet o těch věcech co se tam dějou, jestli se nedějou i tobě.
6 až nevím kam) Ona, on, to je tak, neumím to ani pospat slovy, prostě to nejde. Normálně se mi hrnou slzy do očí, píšeš to s takovým přesvědčením a vervou, že se vciťuji do těla toho mladíka. Jak se mu mohla ztrácet? Oni byli dokonalí, jako každý pár. Láska je ošemetná, to ví v dnešní době hodně lidí, ale neuvědomují si to. Každý chová lásku, jedinou za život. Nemyslím tím k rodičům ani k morčeti co má doma, ale tu opravdovou, kdy to tolik bolí a kdy se snažíš tomu druhému neublížit a ochraňovat ho tak moc, až to ... skončí. Protože pak si uvědomuješ, že když jsi s ním tak se o něj bojíš víc než-li o sebe a tím ho i omezuješ a je lepší se s ním rozejít než přijít nejen o něj, ale i o sebe samou.

Tak takovýhle konec jsem si vážně nepředstavovala. Bože, já tady natahuju a mám plné oči slz. Je to krásně napsaný , krásný příběh a všechno tak z reálného světa, že by se člověk divil, jak moc je to pravdivé. Lidé by si měli uvědomit co dělají, jací jsou na svoje děti, které někdo miluje víc než-li oni. Miluje je tak, že je ochoten se jich vzdát jen proto aby jim bylo lépe, jen proto aby se už nemuseli dívat na to jak trpí, třeba právě nedostatkem lásky nebo čehokoliv.

Jinom mimoto- zajímalo by mě co se stalo 13.května, té noci kdy přišla za ním omlácená a na pokraji sil.

Jsi dokonalá Nikčo, vážně tě teď mám naprosto v uctě a jsi pro mě ta nejlepší autorka jakou jsem kdy v životě četla! :-)

2 Emily Loven | Web | 27. march 2013 at 18:20 | React

to jsi fakt psala sama, je to opravdu nádherné :)))

3 • Theé | Web | 27. march 2013 at 18:33 | React

[1]: Ke komentáři u mě na blogu:
Bob a Bobek to jsme no :-D Mě se Nina líbí hlavně tím jaký styl hudby vytváří, tohle já prostě žeru :-)

Vím, že bych se měla začít ozývat, ale já se prostě bojím. Bojím se, že to řeknu třeba špatně a všichni se mi vysmějí jak jsem hloupá. Jakože naše třída se ostatním směje ráda.

Taky si pořád kupuju knížky. Ach, to mi ani neříkej tolik ti závidím. Achjojo! Já mám doma asi tak maximálně 80 knížek a to možná přeháním. :-D Na toho zpěváka se mrknu, zní zajímavě :-)

To jsem taky milovala, nebo když začne sr*t když jsi v sedle, to bylo taky něco exkluzivního :-D Já jsem teď na menší zvířátka, ale ne jako morčata, toho se já štítím, spíš ty rybky.

Sníh. To je všechno co ti řeknu na dnešní počasí u nás. Už mě to vážně nebaví, bavit se o tom raději nebudu, protože nechci být prostořeká ;-) A prosímtě, prostě tě mám ráda, stejně jako tvoje plnoduché (existuje takové slovo?) články.

Ano jsme tak užasné, s tím textem u oblíbených, jsi mě vážně tak krásně potěšila, tohle o mě ještě nikdo neřekl, jsi první, takže ti patří mé velké dík. A já a neúžasnější osoba? Ale, noták! Teď se tady culím jako máčo, ty jsi ale lichotnice! :-D :-)

Dřív jsme byli namyšlené, ale teď (teď!) už jsme dokonalé! ;-D

Už vím, komentář k němu máš nahoře. A omlouvám se za nepochopitelné žvásty :-D

4 Jass | Web | 27. march 2013 at 19:09 | React

Keď si mi napísala, že nemáš prostriedky a talent, povedala som si: "Okej. Neverí sama sebe." ale po prečítaní tohto článku..

Budem neslušná, Bože odpusť: Do piče, ty že nemáš talent?! Prečítala som tisíce kníh, tisíce romancií, tisíce fanfictions. A potom dva alebo tri tvoje články a teraz... Sakra. Naštvala si ma. Fakt si ma naštvala, lebo nemôžem čítať nič iné. Pretože nič iné ma nebaví. Tvoje články sú také dojímavé (I´m not kidding, tears on my face.), také pútavé, také... Dokonalé, že nemám proste chuť čítať nič iné, iba tvoje články.

Ak ty nebudeš spisovateľka, tak potom už stratím všetku vieru v ľudský talent. Plačem ako deco, a to je za 3 roky čo blogujem druhý článok, pri ktorom sa mi to stalo. Toto je to najkrajšie, čo som kedy čítala. Ak sa toto zrodilo v tvojej hlave, potom... Fakt.. Máš talent, a ak mi budeš oponovať, neskončíš dobre. Nemáš ani najmenší dôvod byť skromná. Si jednoducho úžasná v tom čo robíš, v písaní.

Myslím že nadnes som vyčerpala svoju dávku krásnych slov, nejaké si nechám zas na zajtra, OK?! :))

5 • Theé | Web | 27. march 2013 at 19:20 | React

Ach můj bože teď jsem si všimla toho komentáře u mě v oblíbených, zase updatovaný. Ty jsi tak úžasná, asi o tobě napíšu článek, nebo alespoň k tobě dám komentář, prostě taky něco abys taky věděla jak moc tě mám ráda a jak úžasná jsi! :-)

6 Tak prej Mauglí* :D | Web | 27. march 2013 at 19:20 | React

Já.. se zmůžu asi jenom na jedno velké tlusté WOW! Obdivuju tvůj blog, tvůj styl psaní... prostě tebe. Obrovská poklona slečno.

7 Tak prej Mauglí* :D | Web | 27. march 2013 at 19:42 | React

Takovej komentář :'O♥ Normálně se červenám :'33 Můžu ti hrdě oznámit, žes zrovna zaplula mezi mé oblíbené blogy :'33 :D

8 Haň. | Web | 27. march 2013 at 19:48 | React

tak dobře, začnu odpovědí na tvůj komentář:
jsem strašně moc ráda, že se ti to líbilo! obzvlášť u tebe to pro mě hodně znamená. (: avšak ten talent nemám já, ale ty.
děkuju, že ti tu můžu říct. (: ale nechce se minto rozebírat a stejně.. mám dojem, že hodně lidí tohle říká jen tak.. ale díky. (:
musím si to poslechnout, jdu za chvíli na to. (:

dobře, a k tvému článku.
jsi neuvěřitelná, toto... nemám slov, upřímně.
když jsem to četla poprvé, nemohla jsem přestat. tohle téma... nějak se o to zajímám, nebo mě to jakoby 'bavi' číst. tys to popsala tak nádherně.
když jsem to četla podruhé, na začátku jsem brečela kvůli osudu té holky a od poloviny jsem se jenom usmívala a věděla, že on udělal dobře. že jí od toho všeho zachránil.
má to neuvěřitelnou hloubku. nedokážu uvěřit, že to je jenom takhle krátký, protože o tom budu přemýšlet ještě dlouho a vzpomínat ještě déle.
každý tvůj článek je v něčem jedinečný, výjimečný. každé slůvko je tam, kde má být a čtení tvých krátkých povídek, či jak to nazvat, je pro mě obrovská čest.
a zase se mi potvrdilo to, co už jsem ti říkala. dáváš do toho psaní takovou naději až je to neuvěřitelné.

9 Ter. | Web | 27. march 2013 at 19:58 | React

Za tvojí slohovku, dlouhý komentář, který jsi mi na blogu zanechala, se na tebe rozhodně nezlobím, právě naopak. Jsem potěšená. :D :)
Neděkuj. Všechno, co jsem ti v těch komentářích napsala byla jenom pravda (protože já mám vždycky pravdu:D).
Odpad? ŽE ODPAD? V tom případě ten nejkvalitnější poklad, jaký jsem za svůj, prozatím, krátký život viděla.
Dlouhý ten komentář možná je. Nesmylný a bez pointy, to už ti budu muset vyvrátit. Tvůj komentář mě potěšil. :) Nepoštěstí se každý den, aby mi někdo napsal, že je můj blog kvalitní a krásný. A já mám hrozně ráda, když mě někdeo chválí, přiznávám. :D Vážně, potěšil. :) Stejně tak, jako moje místo v tvých oblíbencích.
A že se tě nezbavím? Nevadí, protože to ani nemám v plánu. ;)

A k článku:
Opět jsem prostě od přečtení prvního možného slova nemohla odtrhnout zrak a zhltala jsem každičké písmenko tohohle článku. Mám v očích slzy a klepou se mi ruce.
A právě tohle dokáže s lidmi udělat jen málokterý autor. Všechno to detailní popisování, děj, zakončení a vůbec celková pointa..
Víc toho ze mě nedostaneš, protože já vážně nemám slov. Za všechno to, co tady píšeš si zasloužíš obrovskou chválu.
Jediné, co můžu na konec napsat je to, že nemůžu než nesouhlasit s předchozími komentáři. Vlastně tady je ještě jedna věc, kterou bych mohla napsat, i když se budu opakovat, ale přiznávám, že na to mám právo:

JSI GENIÁLNÍ.

Podle mě vůbec není důvod všechny tyhle tvoje dlouhé články nějak zkracovat, protože v takovéhle podobě mají své kouzlo. Jen tak dál. :)

10 Jass | Web | 27. march 2013 at 20:23 | React

Začnem klasicky: Awwww.... To je zlaté ^.^ A teraz ideme ďalej. Vieš, ja som vlastne aj rada že nemám milióny návštev na "tej veci dole" lebo by som mala aj tisícky haterských odkazov a to nemám rada, navyše mi príde, že tí menej slávni sú viac šťastní :) Môj blog má cenu zlata?! WTF, potom tvoj má cenu... čo je vôbec cennejšie ako zlato?! Tvoj má cenu soli :D Dúfam že chápeš ako to myslím, a že ťa to neurazilo :)

Myslím že by som mohla pracovať ako autor motivačnej literatúry, keď tak čítam tvoj koment a vidím aká si happy tak aj ja som šťastná z toho že si šťastná :D

A čo sa týka časti tvojho komentára o tom príbehu... Úsmev na perách jak idiot mám! :) Áno, áno, zmienila som ťa v článku, zaslúžiš si to! Teší ma, že si sa do toho vžila. Myslím si, že písať príbeh o tom, ako sa nájdu krásne dievča a sexy chlapec, zabuchnú sa do seba a bude to všetko romantika by nebolo dobré, zbytočne by som vytvárala ilúzie, ako v tých hollywoodskych filmoch. Písať o reálnom, nie tak sladkom živote je fajn.

BTW.: Tento komentár bol asi najmenej vychvaľujúci aký som napísala dnes. Hovorím, vyčerpala som dávku pekných slov.

Počúvaj, tie tvoje pochvaly, to je hotová terapia. Konečne vidím, že tá drina, tie články, ktoré nikto nečítal, o ktorých som si myslela že sú to asi idiotiny, konečne vidím, kvôli čomu je tu blog. Nie o tom, že sa vypíšeš a fotíš fotky svojich outfitov, ale o tom, že spoznáš skvelých ľudí, ktorí ťa pochopia.

11 Haň. | Web | 27. march 2013 at 20:23 | React

dobře. děkuju, moc si toho vážím a budu si to pamatovat  (: momentálně se mi to ale řešit nechce, a už vůbec ne takhle online. (;

nemáš za co, jsem ráda, že to pro tebe něco znamená a že máš inspiraci k dalšímu článku. (;

12 Haň. | Web | 27. march 2013 at 20:33 | React

asi takovej, jako je má nálada. ;D ake mám jedničku z matiky, ulila jsem se z tréninku tenisu, protože mi nebylo dobře a konečně jsou prázdniny. (:

jaký jsi měla den ty? (;

13 -Brunette- | Web | 27. march 2013 at 20:41 | React

Děkuji honey.♥ Určitě si najdeš toho pravého a já ti moc moc moc držím palečky!! :*
Ten článek je smutný :( Mám slzy v očích, nevěřím, že jsi to napsala sama. :O Jestli jednou napíšeš knihu, tak jsem první kdo si ji poletí koupit! :33

14 -Brunette- | Web | 27. march 2013 at 20:51 | React

Jeee :33* Počítám s tebou :**

15 Haň. | Web | 27. march 2013 at 20:52 | React

já bych taky někdy chtěla volnej den! poslední dobou vůbec nestíhám. :DD

že napíšeš knihu?? *:

16 Jass | Web | 27. march 2013 at 20:54 | React

[13]: A ja druhý :D

No hej, sláva je idiotina. Myslím, že na sláve je fajn jedine to, že i môžu toho veľa dovoliť, ale obetovala by som materiálne bohatstvo kvôli šťastiu a slobode. Prechytračila som ťa?! :D muaha. To sa dobre počúva :D

To ma potešilo, vždy som si myslela, že mám dobré nápady, ale neviem pracovať so slovami :) (nenávidím na sebe asi len to, aká som na seba prísna a ako sa zhadzujem...:/)

Fakt?! A to chcem byť psychologička! :))

17 katiechip | Email | Web | 27. march 2013 at 21:09 | React

ahoj, můj blog je plný rad, triků pro holky, účesy, líčení ats :) rozhodně se mrkni :)

18 -Brunette- | Web | 27. march 2013 at 21:37 | React

No ve škole nic moc, ale odpoledne super. Strávila jsem den u miláčka a potom jsem si četla vaše milé komentáře.♥ jak ses měla ty zlatí? :3

19 Luciiy. | Web | 27. march 2013 at 23:00 | React

D O K O N A L Ý ! Neuvěřitelný jak dokážeš všechno popsat do těch nejmenších detailů.   Do posledního odstavce sem opravdu netušila jak to zkončí a překvapilo mě to. Prostě. . piš piš piš a jen piš. A já budu jen číst číst číst a číst :)))

20 Haň. | Web | 27. march 2013 at 23:44 | React

těším se (: dobrou noc a krásné prázdniny, snad se stihnu ozvat. (;

21 Oli* | Web | 28. march 2013 at 9:16 | React

ďakujem (:

22 • Theé | Web | 28. march 2013 at 10:07 | React

Moc se ti omlouvám, že jsem se neozvala hned, ale byla jsem venku. Prázdniny :-D

Tak to je mi moc líto. Aha, tak to už chápu, každý by se z toho měl něják dostat a doboru formou je i pro mě psaní. Ať už píšu básničky nebo příběhy anebo jinom tak to co mi prolétne hlavou složené do úvahy.

o jsi popsala moc hezky s tou vločkou a pravdivě. Taky jsem měla takové období, kdy jsem přemýšlela nad tím, co tady na mě čeká, že nic neumím a ubližovala jsem si. Kamarádi na to přišli a v tu chvíli se o mě najednou začal starat celý svět a všichni chtěli být se mnou ve styku. Zatím jsem ani nezjistila proč. Možná proto aby si mohli hrát na zachranáře nebo tak něco, ale mě to nebavilo. Nebavilo mě jim dělat jinom nějákého blbečka o kterého je potřeba se starat, tak jsem s tím přestala a i když cítím tu potřebu si něco udělat, tak radši něco napíšu nebo si jdu zacvičit, Překonat to. Chápu tedy jaké to je, že každí jedno může člověku radikálně změnit život. Obzvlášť´když je od jeho rodičů, kteří podle něho byli ti 'slušní'.

Děkuju, zase tady z toho co ty píšeš mám záchvěvy, je to tak krásné, když ti tohle někdo po tak dlouhé době zase řekne. Já děkuju, že jsi tu pro mě a moje kecy. :-)

U nás je taky jeden takový 'nejhustokrutopřísnějšodrsnej' hošan, všichni jsou jeho beránci a on se jen věčně směje ostatním, včetně mě. Už jsem si na to něják i docela zvykla, ale není mi to zrovna 2x příjemné, když se směje on a najednou celá třída vyprskne smíchy. Zase na druhou stranu, mi i on občas pomáhá, takže ho nemůžu odsoudit uplně.

No já si občas prostě nějáké příhodné slovíčko vymyslím :-D To jsem já. I v němčině si vymýšlím např. Relaxingen :-D

Jsi skvělá, úžasně nasloucháš, umíš se krásně a příhodně vyjadřovat, jsi moc hodná, slušná a lichotivá. Jsi hrozně přátelská a uvědomují si věci, které většina lidí nevidí. A krásně píšeš! :-)

And In That Moment I Swear We Were Infinite ...

23 mine-version | Web | 28. march 2013 at 12:08 | React

To je úžasný :) Jsi fakt nadaná. Moc dobře se mi tvoje příspěvky čtou. A najvíc se mi asi líbí pasáž : ¨Mladý muž se usadil naproti a začal vyprávět. "Je to zhruba rok co jsem poznal velmi silnou a nadanou...¨ Doufám, že jen tak nepřestaneš psát. Byla by to hrozná škoda!

24 Hanča | Web | 29. march 2013 at 10:14 | React

Are you kiddin' me?! Nikdy jsem nečetla nic, co by se mě takhle dotklo. Och, bože, je to nádherné. Je těžší zamyslet e nad tím, co jsi nám povídkou chtěla říct, o čem to vlastně bylo, ale když si dáme všechny spojitosti dohromady...
Došly mi slova... Opravdu dostáhla tomu, že nedokážu vyjádřit prostou dokonalost tohohle díla. Máš neskutečný talent, který by jistě neměl zůstat jen u blogu. Ty, ty máš na to napsat knihu a být v dtom opravdu dobrá. Přísahám, že bych za ní utratila spoustu peněz, držet v rukách něco, na čem jsi se ty podílela.
Zpátky k povídce. Jak tě jen napadlo ěco takového sepsat? Je to tak jedinečné a zajímavé, že sotva někdo doáže odtrhnout oči. Sloví spojení a fráze, které tam používáš - všechno do sebe geniálně zapadá.
Smekám před tebou. Překrásné.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.